Postupně "ladíme" na závody
Pondělí 20.4. - volno
- po víkendu v práci a na závodech jsem toho měl až nad hlavu a kolo jsem nechtěl ani vidět. Potřeboval jsem se konečně vyspat a najíst.
Úterý 21.4. - 2,5h - 75km, rovina, spurty
- první hodinu jsem se na rovině rozjel v klidu ve vytrvalosti a pak jsme jeli nástupy. Jeli jsme 2x 7 nástupů po 12 vteřinách. Nástupy jsme jezdili z vytrvalosti (tak 200 - 220W po celou dobu mezi jednotlivými spurty) a mezi nimi 3 min pauza. Snažil jsem se o co největší razanci nástupu, ale občas jsem to rozjížděl zbytečně na těžký převod a zrychlil jsem až ke konci kdy jsem to pořádně roztočil. Po nástupech kratší vyjetí domů.
První polovina popisovaných spurtů (C-SpRR) podle záznamu z wattmetru (výkon - žlutá, kadence - zelená a rychlost - modrá křivka). Jednalo se o nástupy ze ZDV, bez jakéhokoliv cíleného rozjíždění a navíc proti větru, takže žádné rekordy, nicméně tréninkový účel určitě splněn.
Středa 22.4. - 1,5h - 45km, rovina, vytrvalost
- vytrvalost ve spodní části pásma. Jel jsem se jen projet večer po práci. Snažil jsem se hodně točit na lehčí převod, abych ulevil nohám.
Čtvrtek 23.4. - 4h - 115km, kopce, vytrvalost, nastoupáno 1300 metrů
- jeli jsme vytrvalost a v tom 4x kopec kolem 8 min.. Intenzitou to bylo někde kolem ANP.
Pozn.: toliko původní Zbyňkův komentář (on Zbyněk často na nějaký ten watt sem a tam nekouká...). Ve skutečnosti nestejnoměrný profil kopce přímo vybízí k nestejnoměrnému tempu, takže se jednalo o rychlostní vytrvalost v kopci (C-RVK), proloženou vždy třemi nástupy (C-NaRK). Ve Zbyňkově podání to znamenalo, že jel každý kopec na 320W a třikrát v každém kopci zrychlil na 450W. Mimo jednoho kdy se koučování ujal řidič autobusu a Zbyněk mu jel na další zastávku vysvětlit, že na cyklisty se netroubí a ani se do nich nenajíždí... Výsledkem bylo krásných 990W a poučený řidič i všichni cestující, jo adrenalin dělá divy...
Pátek 24.4. - volno
- měl jsem toho moc, ale stejně jsem chtěl odpočívat, takže volno podle plánu.
Sobota 25.4. - 1h - 25km
- rozjetí před závodem. Jel jsem hodně kadenčně a do toho pár nástupů.
Neděle 26.4. - 2,5h - 90km, závod, kopce, nastoupáno 1400 metrů
- Třebušín, akademické mistrovství republiky, 8 kol, celkem 88km, 30 závodníků.
Bez ohledu na to co mnozí říkají, hodně cyklistů studuje...A tak na startu byla docela slušná konkurence. Okruh byl první půlku vesměs z kopce a do cíle táhlý kopec kolem tří procent, který se nahoře utahoval někam k pěti. Prvních pět kol se jelo hodně pomalu, jen občas někdo zkusil odjet, ale bez úspěchu, takže nic zajímavého. Při nájezdu do sedmého kola vjelo mazaně do balíku doprovodné auto juniorů z Kooperativy, kteří nás dojeli. Hned za ním ještě mazaněji vjel do balíku vůz s pořadatelem a bylo vymalováno. Pár lidí, jako třeba Malina, se pěkně smotalo a v tu chvíli se začalo závodit. Vpředu se udělala skupina asi deseti lidí, za nimi po sto metrech jel Krupi ještě s dvěma a pak po dalších sto metrech já se čtyřma. Celé šesté jsme je sjížděli a docela jsem si dával. Dojeli jsme je pod kopcem na konci sedmého kola. Celý kopec se jelo nebo mě to tak po té honičce připadalo. Na vršku stoupání se to trochu srovnalo, ale bylo to na větru a tam jsem málem odpadnul. Už jsem jel hranu, ale nějak jsem to se štěstím ustál. Vpředu nás zůstalo asi deset. Poslední kolo se jelo, ale nic hrozného a to byla chyba. Pod kopcem se zezadu přiřítil Krupi, který tam na tom větru zůstal. Měl dobrý řeči, jak už nemůže, že to stojí za prd a že na to vůbec nemá. Skoro mi ho bylo líto a možná bych ho i v kopci postrčil, ale to jsem nevěděl jak to dopadne. Cíl byl na výjezdu z okruhu ke kostelu, kde byla stojka po panelech se štěrkem. Sice jen sto metrů, ale končila patnácti procenty. Do ní jsme najížděli všichni společně. Já už na to neměl sílu a nešlo to, takže na mě zbylo až deváté místo. Vyhrál unavený a nemohoucí Krupička, který to jel na velkou...
Pondělí 27.4. - volno
- nějak nebyla potřeba, morálka a hlavně čas.
Úterý 28.4. - 5h - 140km, kopce, vytrvalost + intenzita, nastoupáno 1750 metrů
- jeli jsme vytrvalost v kopcích. Podle Miloše až dost svižně, ale byla to normální vytrvalost. Do toho jsme jeli asi uprostřed 3x kopec kolem 9min. Wattově někde těsně nad FTP. Pocitově to bylo v pohodě a ani jsem si moc nedával. Jel jsem lehčí převod a snažil jsem se hodně točit. Nějak se mi teď takhle jezdí v kopci lépe. Po intervalech zase vytrvalost a snažil jsem se točit.
Pozn.: normálně se Zbyňkovo poutavé vyprávění snažím narušovat co nejméně a jeho samého v tréninkovém úsilí brzdit jen sporadicky a tak nějak nenápadně, ale tohle už bylo fakt dost. Zbyněk byl z nedělního závodu ještě rozjetý, na budík se opravdu moc nedíval, moje hlasité protesty v tom větru "neslyšel" a neverbální komunikaci typu "demonstrativně odpadám a kroutím u toho hlavou" povětšinou ignoroval... Takže přiblížení pod kopec bylo regulérní hodinu a půl trvající meziprahové tempo, takže vlastní intervaly už ani nebyly tak zásadní nárůst intenzity. No někdy se mi prostě brzdění nedaří, ať dělám, co dělám...
Středa 29.4. - volno
- zasekl jsem se až do večera v práci, takže nic.
Čtvrtek 30.4. - volno
- chtěl jsem se alespoň projet, ale zase jsem byl až do večera v práci.
Pátek 1.5. - 1h - 25km, rovina, rozjetí
- rozjetí před závodem. Jel jsem to spíš ve vytrvalosti a trochu kadenčně. Do toho pár nástupů.
Sobota 2.5. - 2h - 80km, UAC - ŠOS
- 2 kola, celkem 79km, nastoupáno 1300metrů,
Na startu asi největší konkurence na UAC co za poslední dobu pamatuju. Kromě Chybiče a těch několika málo co dali přednost maratonu ve Znojmě, tu byli snad všichni. První kolo se jelo svižně, ale žádný drama. Jak byl velký balík, tak to bylo trochu nervózní a v půlce kola to ve sjezdu na široký a rovný silnici lehlo. Já u tuho nebyl, ale Miloš někomu tretrou centroval přední kolo a říkal, že to v tý šedesátce zas taková sranda nebyla, ale ustál to. Pak měl ještě smůlu jeden z domácích favoritů Malina, který měl defekt a už to nesjel. Během prvního kola to trochu prořídlo, ale pořád nás do druhého vjíždělo tak 30. Trhlo se to až za v kopci za mostem na 55km. Dole za to vzal Tomáš Dudek a docela to rozjel. Kopec byl dlouhý 2,7km s průměrným stoupáním 6%. Já ho jel průměrným výkonem 380W, což je dost. Postupně jsem si doskákal dopředu skupiny a snažil jsem se hodně točit. Sice jsem si dával, ale pocitově to šlo. Až pak nastoupil Zahrada a to už jsem to měl na hraně, ale malinkatá rezerva na nástup tam ještě byla. Trochu nám odskočil s Netíkem, ale měli jsme díru jen kousek, tak jsem čekal, že se to v pohodě na vršku sjede. Bohužel jsem nečekal, že tak pojedou a my se nebudeme schopný srovnat a jet taky. Takže ode mne velká taktická chyba, že jsem to nezkusil se zmáčknout a odjet s nimi. Nahoře se to Červinka snažil organizovat a rozjíždět, ale nikomu se nechtělo. Chvíli jsem se tam protočil, ale když jsem zjistil, že se nás točí pár a zbytek se veze, vykašlal jsem se na tahání a jen střídal. Bylo nás tam asi dvanáct a nejlíp to udělal Libor Janoušek, když viděl, že to nikam nevede. Prostě se sebral a jel sám. Jel sice pořád jen kousek před námi, ale my jeli tak blbě, že jsme ho prostě až do cíle nedojeli. V cílovém kopci jsme jeli tempo téměř bez nástupů. Nejdřív za to vzal Krupi a na kousek nám oskočil, pak jsme jeli my společně. Před cílem se ještě zvedl Prochajda. Já už na to nějak neměl sílu, tak jsem se tam doplazil jako třetí ze skupiny a celkově sedmý. Takže v cíli Zahrada (velmi zaslouženě), Netík a třetí Libor. Ten si to taky zasloužil za těch posledních deset kiláků, které jel sám kousek před námi a udržel to.
Neděle 3.5. - 5h -150km, vytrvalost, kopce, nastoupáno 1250metrů
- nevěděl jsem jak na tom budu, takže jsem měl v plánu objem, ale konkrétně jsem nic neplánoval. Čekal jsem, jak se mi pojede a podle toho jsem to chtěl zkrátit nebo natáhnout. Jel jsem hoďku po rovině na rozjetí a pak vytrvalost v kopcích. Byl jsem trochu unavený a trochu mě bolely nohy, ale nic zvláštního a nic co by mě omezovalo v tréninku. Snažil jsme se to jen objet bez zvláštního motivu i proto, že v následujících dnech toho objemu v tréninku moc nebude.
Přes všechny ne úplně vážně míněné poznámky se celkový záměr daří plnit - dlouhodobá kumulovaná zátěž (modrá křivka) stále lehce stoupá, krátkodobá zátěž (růžová křivka) s většími výpadky klesá a tato situace se odráží v postupném nárůstu žluté křivky kterou můžeme pro naši potřebu pojmenovat jako "Zbyňkova forma".
Zbyněk Kudrna, Enduraining Cycling Team
Miloš Krejčí, www.enduraining.com
Nejčtenější články:
V první části programu ENDURAINING ELEMENTARY jde o práci s tzv. hlubokým stabilizačním systémem páteře. Od velmi útlého dětství máme v mozku uloženy automatické pohybové programy
více »
Hubnutí břicha není pro většinu z nás jen zásadní estetickou otázkou, ale je i velmi důležité z pohledu zdraví a metabolického syndromu. Nesledujte tudíž jen svou hmotnost a BMI, ale změřte si alespoň každé 2 měsíce kontrolně obvod pasu. Jestliže se nám "michelinky" rozjedou od prsou až k tříslům, máme snad i motivaci s tím začít něco dělat. více »
Causa bolavé koleno aneb pohádka o Specialized Body Geometry Fit se (snad) šťastným koncem. O Specialized Body Geometry Fit 3D aneb „jak správně sedět na kole“ toho bylo poslední dobou 2010/25merida2.jpgpopsáno a předvedeno hodně. Krásné prezentace jsou určitě důležité, ale jak celá věc funguje v praxi a jak může pomoci?
více »
© ROSE 99 & Jakub Charvát
www.enduraining.com