Maštale
Že nejsou maštale jako Maštale začalo být jasné hned v úvodní pasáži stejnojmenného závodu konajícího se pravidelně druhý červnový víkend. Mokro a bahnité louže na prvních polňačkách šestikilometrového výjezdu dávaly tušit, co nás bude čekat na některých z lesních cest. V začátku závodu bylo nejlépe asi těm, kteří netušili, že "Maštale jsou přírodní rezervace tvořená pískovci mořského původu s jílovitým tmelem...". Já, téměř domácí, jsem se uklidňovala tím, že závod se prakticky vyhýbá technickým úsekům, na kterých by se dala namotat trať tak těžká, že Sudety by proti tomu byly projížďka po novém asfaltovém koberci. Jen pár osamělých kořenů, jen pár kamenů, polní a lesní cesty, kupa trávy, písek, borovicové šišky... a trocha jílu.
Mokro, bahno, kluzko, co vám mám povídat, vždyť si to umíte představit, znáte to sami.
Stoupáte pěšinou, před vámi tlačí, jen jeden biker se dosud snaží udržet se v sedle. Zadní kolo mu podklouzne a sjede bokem do travnatého koryta. O půl metru dále už i vy cítíte, jak se zadní plášť, zarovnaný do podoby slicku bez sebemenšího výčnělku, pokouší opustit cestu jiným směrem, než kterého se drží přední část kola. V horším případě je tomu naopak, zadek směr drží, ale předek si plave volným stylem. Znáte i pečlivé vybírání stopy, aby kolo neuvázlo v nejhlubších pasážích, opatrné sjíždění, které musí být tak akorát rychlé a nesmí se moc brzdit, aby zadní kolo nepředběhlo přední, znáte i chuť bahna a drhnutí zrníček mokrého písku mezi zuby.
Na desátém kilometru jsem byla svědkem prvního pádu. Následujících zhruba patnáct kilometrů bylo velmi kluzkých a poznamenaných peprnými nadávkami, řachtáním letících kol a mlaskavými zvuky dopadu těl. Osm pádů jsem viděla a slyšela. Devátej byl můj. Levostranná zatáčka, jezdecká chyba, smekla se mně obě kola a už jsem se válela na levém boku. Zvedla jsem se, odklidila se na travnatý kraj pěšiny a hned další biker spadl na stejném místě stejným stylem. Desátej. Chvíli jsem tlačila krajem po trávě, zrovna mě předjížděl mnohohlavý had cyklistů. Had odjel, nebylo vyhnutí, musela jsem zpátky do sedla. Nedá se říci, že by se mně v tu chvíli na kořenitou pěšinu chtělo.
Zanedlouho byla nejkluzčí část závodu za námi a zbývalo jen mokro prostřídané občasným blátem. V tu chvíli jsem si uvědomila tlak a pálení v oblasti kotníku. Při pádu se pila zasunula do boty a řízla. Naštěstí málo a vyhnula se šlaše, ale i tak jsem měla možnost okusit, jak moc je achillovka při šlapání namáhána. V prudkém stoupání od Polanky jsem prvně nepředjížděla, ba naopak, ostatní mně ujížděli. Na náladě mně nepřidalo ani to, že mezi vzdalujícími se zády byla i baba. Další mě předjela ve sjezdu. Prorachotila kolem, šotolina lítala na všechny strany a ostře bubnovala do rámu, a mojí jedinou reakcí bylo polknutí. Chytla jsem se jí až v začátku dalšího prudkého mokrého výjezdu a už nepustila. Horních dvacet metrů jsme vytlačily, čeho je moc, toho je příliš.
Původní moje taktika byla od Polanky zrychlit a po tomto posledním náročném výjezdu jet co to dá. Do cíle zbývalo pouhých dvanáct kilometrů, větší částí vedoucích po trávě, kde trpajzlíci držívají zadní kolo a nechtějí ho pustit. Stoupání se nezadařila, ale noha už otupila a dovolila zařadit těžší převody. Tak aspoň konec mi vyšel podle plánu, zrychlila jsem, ujela jsem, dojela babu z Polanky, i jí ujela, předjela pár chlápků a poslední metry se zmáčkla na maximum. V kategorii jsem se umístila hůře než před rokem, na trati strávila víc času. Ale i tak jsem spokojená, nezranila jsem se, mohla ke konci zrychlit, vyhnula se křečím a pár chlápkům jsem v posledních travnatých kilometrech zadělala na vrásky.
Kačka http://kamenurazu.bloguje.cz/
Nejčtenější články:
V první části programu ENDURAINING ELEMENTARY jde o práci s tzv. hlubokým stabilizačním systémem páteře. Od velmi útlého dětství máme v mozku uloženy automatické pohybové programy
více »
Hubnutí břicha není pro většinu z nás jen zásadní estetickou otázkou, ale je i velmi důležité z pohledu zdraví a metabolického syndromu. Nesledujte tudíž jen svou hmotnost a BMI, ale změřte si alespoň každé 2 měsíce kontrolně obvod pasu. Jestliže se nám "michelinky" rozjedou od prsou až k tříslům, máme snad i motivaci s tím začít něco dělat. více »
Causa bolavé koleno aneb pohádka o Specialized Body Geometry Fit se (snad) šťastným koncem. O Specialized Body Geometry Fit 3D aneb „jak správně sedět na kole“ toho bylo poslední dobou 2010/25merida2.jpgpopsáno a předvedeno hodně. Krásné prezentace jsou určitě důležité, ale jak celá věc funguje v praxi a jak může pomoci?
více »
© ROSE 99 & Jakub Charvát
www.enduraining.com