Kačka a Sudety 2009
Cíl jsem si stanovila jasnej. Strávit na trati aspoň o půlhodinu méně než před rokem. Věřila jsem si. Však jsem celý rok pilně trénovala. Delším tréninkovým výpadkem, během kterého jsem se na kole jen nepravidelně vozila, jsem se nezabývala. Odpočinek před tak náročným závodem je nutnej. Nebyla jsem si sice jistá jestli nová práce, testy během školení a protrahované stěhování plně splňují parametry odpočinku, ale malichernostmi jsem se nehodlala zabývat. Dále jsem bourala Milošova doporučení a, i přes téměř denní úpravy plánu šité na míru mému aktuálnímu stavu, jsem "plnící" kolonky v deníku na Endurainingu ponechávala většinou prázdné. Jak pohodlné je na kola jen zírat vleže z podlahy... (No co co, všechno najednou se přestěhovat nedá a priority jsou jasný. Karimatka a spacák vše jistí.)
V rámci přípravy jsem si i přečetla svůj loňský článek. Křeče v prstech? Rozhodnutí, že letos určitě musím mít kotoučovky? V tu chvíli mě začal brnět naštíplý prostředníček levačky, můj brzdící prst, a připomenul mi trable, které způsobil při první srpnové terénní bajkové vyjíždce. Uklidňovala jsem se, že při druhém nasednutí na horáka, v rámci lehkého půlmaratonu ke konci srpna, už nebolel. Vícekrát jsem na bike pro jistotu nevlezla.
Nastal den S.
Úvodní okruh jsem se snažila jet s rezervou, abych pošetřila síly a v druhé půlce moc nezpomalila. Prostředníček nezlobil, takže náladu jsem měla výbornou. Ozval se až v prvním kodrcavým sjezdu.
Další popis průběhu závodu by byl nudný a jednotvárný. Prst bolel více a více, až jsem přestala přední brzdu ovládat a musela ve sjezdech sesedat, vrátit prostředník do roviny s ostatními prsty, rozhýbat a teprve pak pokračovat. Pokusy brzdit ukazováčkem se v technických sjezdech ukázaly neúčinné. Prvně jsem automaticky vracela ukazovák na řidítka a na brzdovou páku strkala navyklý prst, za druhé, když se mně zrovna dařilo soustředit se na polohu prstů, projevila se absence zkušeností s bržděním ukazováčkem a neschopnost správně dávkovat brzdnou sílu.
Jak říkám, další popis závodu by byl nudnej. Kdyby ho nezpestřily pády. Předloni jsem si zahrála na domino kostku, letos se mně podařil další nevídaný pád. Nebo jste snad už viděli regulérní salto při nasedání? V prudkým sjezdu, kdesi ještě před Václavem, jsem si, stojíce vedle kola, narovnala prst, přibrzdila, nacvakla se, pustila brzdu a plánovala se přesunout dozadu. U plánu zůstalo, kraťasy se zachytily o špičku sedla a uvěznily mě před ním. Zadní kolo se překlopilo přes hlavu a v tu ránu jsem se válela po kamení, škubala sebou jak ryba na suchu a snažila se, s pravou nohou stále připevněnou k pedálu, vyprostit z prostoru mezi řidítky a sedlem. Naštěstí mě nikdo neviděl, tak jsem nemusela volat sanitku k případu smíchy protrhlé bránice.
Netrvalo dlouho a zjistila jsem, že jsem ohla patku, a to tak šikovně, že mně řetěz na největších čtyřech pastorcích poskakoval nebo rovnou lezl do drátů. Po výlovu řetězu z míst, kam zcela jistě nepatří, jsem k tlačení dolů přidala tlačení nahoru. Aby se mně to nepletlo.
O pár kilometrů dále jsem opět spadla. Terénní schod, zpomaluju před ním. Ano, mačkám levou páku, ano, ze zvyku prostředníčkem. Až jsem se lekla, jak to zabolelo, a, nevím proč, pustila řidítka. Tentokrát se let bez publika neobešel. Když u mě stavěl čtvrtý závodník, neměla jsem do breku daleko. Ostuda by mě lískla, přiznat jim pravý důvod pádu a tak jsem puštění rodel kamuflovala jiným důvodem. Chlapi se ujistili, že mně nic není a když už žádnej nejevil zájem o mě pečovat, přestala jsem fňukat a sešla níž.
Nejbližší občerstvovačka byla bez servisu, tak jsem kolo dostrkala až do Machova, kde mě servisák vyslechl a s nečekanou a překvapující hláškou "Kamínku, tohle se nedělá", mně kolo dal do cajku. Díky!
Už jsem se neměla na co vymlouvat a tak nezbejvalo nic jinýho než kopce vyjíždět. Kodrcavý sjezdy jsem jela do doby skončení funkčnosti prstu, což trvalo tak do půlminuty brždění, a dále tlačila. Co dodat. Snad jen to, že i když jsem na začátku pošetřila síly, na posledním kopci se mně vrátila chuť závodit a zabojovala jsem a předjela štrůdl cyklistů, tak ten jasně stanovenej cíl, čas, na který jsem si věřila, jsem nesplnila. Tak o hodinku a čtvrt jsem se sekla. Cože? Blázníte? Mínila jsem tím, že jsem o tuto dobu dojela později než byl můj odhad. Ale těší mě, že jste si mysleli, že jsem Sudety dala za sedm hodin. :-)
Jen se obávám, že to zpomalení nebylo jen naštíplým prstem a ztracenou závoduchtivostí. Musím se smířit s tím, že po neplánovaným tréninkovým výpadku se na konci sezóny do stavu v srpnu už nevrátím. Ale příští rok si brousím zuby na čas 8:20! (Samozřejmě za srovnatelného stavu trati, toho a onoho a dá-li Bůh). :-)
Kačka http://kamenurazu.bloguje.cz/
Nejčtenější články:
V první části programu ENDURAINING ELEMENTARY jde o práci s tzv. hlubokým stabilizačním systémem páteře. Od velmi útlého dětství máme v mozku uloženy automatické pohybové programy
více »
Hubnutí břicha není pro většinu z nás jen zásadní estetickou otázkou, ale je i velmi důležité z pohledu zdraví a metabolického syndromu. Nesledujte tudíž jen svou hmotnost a BMI, ale změřte si alespoň každé 2 měsíce kontrolně obvod pasu. Jestliže se nám "michelinky" rozjedou od prsou až k tříslům, máme snad i motivaci s tím začít něco dělat. více »
Causa bolavé koleno aneb pohádka o Specialized Body Geometry Fit se (snad) šťastným koncem. O Specialized Body Geometry Fit 3D aneb „jak správně sedět na kole“ toho bylo poslední dobou 2010/25merida2.jpgpopsáno a předvedeno hodně. Krásné prezentace jsou určitě důležité, ale jak celá věc funguje v praxi a jak může pomoci?
více »
© ROSE 99 & Jakub Charvát
www.enduraining.com