Březen, na kolo vlezem
Nebyla jsem žádná výjimka. Na venkovní ježdění jsem se těšila od začátku února, kdy jsem už po několik týdnů sedávala jen na válce.
A hned první březnová neděle mi přála. Ze silnic zmizela nejhorší břečka, pro jistotu jsem ale silničku ještě nechala doma a navíc vyjela mimo Žďárské vrchy. Byla jsem zvědavá, jak se budu cítit, bála jsem se, že budu po dvou hodinách umírat a kolo proklínat. Bylo to lepší, než jsem čekala. Rychlost sice malá i na mě, doslova jsem se ploužila, ale bylo to ploužení bezbolestné. Až ke konci, v závěrečném dlouhém stoupání k Vysočině, jsem začínala lehce cítit nohy, ale únava jako taková se nedostavila, a to jsem jela něco málo přes tři hodiny.
Týden od 2. do 8. března si ponechával ještě pár motivů z předcházejících zimních tréninků. Celkově byl laděn odpočinkově, tak mě čekala úterní kompenzace (C-Komp), středeční jóga a v pátek poslední posilovna. V sobotu opět kompenzace, ještě na válcích, protože venku bych ji nezvládala. A větrnou neděli jsem strávila opět na MTB a většinou po silnici, se stejnými pocity jako předchozí víkend, i když jen 2,5 hodiny.
To další týdny už byly čistě kolařské, z ostatních zimních aktivit jsem si ponechala jen protahování několikrát během týdne. Na ně jsem si zvykla, takový pořádný strečink zad těsně před spaním je vyloženě labůžo, které skoro trumfne i likvidaci oříškové čokolády při četbě poutavé knížky.
Druhý březnový týden, od 9. do 15. 3., jsem kolu věnovala už dostatek času na několikadenním minisoustředění dvou spřátelených cyklistických klubů. (Mimochodem, jednoho s členskou základnou především pražskou, druhou brněnskou. Ne, přežili jsme to všichni, a ve zdraví.).
V pondělí jsem zařadila volno, úterý bylo ve znamení lehkého protočení nohou a ve středu jsem se přesunula na jižní Moravu. Od čtvrtka do soboty jsem měla jet prodlužující se tréninky postupně od čtvrtečních tří hodin, přes čtyři hodiny v pátek až po sobotní pětihodinovku. S tím, že časy uvedené v plánu jsou přibližné a důležité je především to prodlužování. A samozřejmě taky jízda hlavně v oblasti aerobní vytrvalosti (C-ZDV). Miloš mně doporučil nechodit ani v kopcích nad 170 tepů, což je pro mě oblast ještě pod AnP. Neděle byla plánována krátká. Asi se nad těmi čísly někteří z vás ušklíbnou se slovy "vždyť tohle jezdím celou zimu". Ale já ne. Od září to měl být pro mě první týden strávený na kole. Vlastně i silničku jsem provětrala venku naposledy v prvním podzimním měsíci.
Jak to tak někdy bývá, skutečnost neprobíhala přesně podle představ.
Hned ve čtvrtek se semlelo, co se semlelo, balík po krátké chvíli ujel, zůstali jsme ve čtyřech. Bez kvalitní mapy. S mapou vytištěnou z internetu jsme si chtěli cestu zkrátit a balíku si nadjet. Ejhle, na mapě chybějící vrstevnice se ukázaly býti zásadním problémkem. Ona zkratka byla nejen na místní podmínky do nečekaně prudkého a docela dlouhého kopce. Tepovka šla nad 170, krátce i nad AnP... Balík jsme stejně nechytli, ale i tak jsme si užili krásnou 3,5 hodinovou vyjíždku v počasí, které ani zdaleka ničím nenaznačovalo situaci u mě doma (cestou na nádraží jsem silničku tlačila čerstvým deseticentimetrovým popraškem). Že je rychlost nulová i po rovině mě sice trochu mrzelo, ale dalo se to očekávat. Důležité bylo, že jsem necítila únavu a nohy nebolely.
Páteční cesta na Slovensko nám dala něco málo pod 4,5 hodiny. Ze začátku se zdálo, že rovina už není rychlostně tak tragická jako předchozí den. Až po dalších desítkách minut jsem zjistila příčinu, foukalo nám do zad. Škoda jen, že u toho nevydrželo celou cestu. Na Slovensku se mnou vítr cloumal, až jsem se obávala, že se neudržím na silnici. Jeli jsme jen ve třech tak jsme se rychle dohodli a zahnuli na nejokresnější okresky, kde nehrozilo, že si prohlídnu podvozek projíždějícího auta. Za to se zvlněná krajina přeměnila v krátké stojky. No, možná to stojky nebyly, v silném bočním větru se každý kopec zdá prudkým. V tuhle chvíli ZDV padla a začalo cosi jako neplánovaná silová vytrvalost.
Sobota konečně vyšla, jak by měla. Cítila jsem se stále dobře a co víc, rychlost se o kousek přiblížila normálu. I tepy pořád stoupaly a klesaly jak by měly. A i doba tréninku byla o něco delší než ta páteční... o necelých 15 minut.
V neděli jsem nohy na počátku cítila, zadek se taky hlásil o slovo, pršelo, byla jsem ráda jen za 2,5 hodiny v ZDV. I tak mně v tretrách ke konci šplouchalo. Dělala jsem si starost, abych neonemocněla, ale zůstala jsem zdravá. Ostatně jako celou zimu. Bez sebemenší rýmičky, náznaku nachlazení, natož jiné nemoci než lehké virózy. A to jsem si myslela, že mít rýmu dvakrát, někdy i třikrát ročně je moje povinnost.
Třetí týden, od 16. března, jsem už opět strávila doma. V pondělí a středu jsem měla volno, v úterý kompenzaci, už jsem si ji vyzkoušela venku a šlo to, tepy jsem si udržela. Čtvrtek až sobota byly v duchu stejného prodlužování tréninků jako předchozí týden, stejně tak odpočinková neděle. Jen časy tréninků byly plánovány kratší. A to z důvodu přidání pár intervalů. Nakonec to vyšlo takto: čtvrtek necelé dvě hodiny, zase za větru. Pátek na MTB ani ne 3 hod. s dvěma tempovými intervaly po 15 minutách. Měly být tři, ale teploty zase klesly pod bod mrazu a měla jsem pocit, že třetí tempo by už bylo šizené. Sobota a čtyři hodiny na silničce. Rychlost pořád nízká, ale pocity dobré, nohy nebolí, únava se nedostavila, klidovka byla celý týden na normálu. A nedělní 1,75 hod. opět cloumací.
V pondělí 23. bylo na řadě klasicky volno, ale na úterý mě čekaly krátké intervaly silové a rychlostní vytrvalosti. Počasí zase nepřálo bezpečné jízdě tak jsem válcovala. Rychlost už byla skoro normální, z toho jsem byla nadšená. Následující dny se sice vrátila k nula nula nic. Vlastně nula nula plus už něco málo, přece jen to bylo už rychlejší než před dvěma týdny. I když do léta to mělo - a stále má - daleko. Středeční tři hodiny na biku utekly jako voda, co se valila do údolí. Čtvrtek volno, přišlo akorát. V pátek jsem jela snad první regulérní venkovní silové a rychlostní intervaly (SVK a RVK). Jen čtyřminutovky, ale nekazil je sníh, led ani vítr. V sobotu jsem vyrazila opět na horském kole, tentokrát už jen do terénu. Řeknu vám, stává se ze mě větší a větší srab, ale já na technice zapracuju! Počasí bylo jarní, nálada výborná, ale bylo to nějaké těžké, navíc jsem si to nechtěně prodloužila a poslední hodinu jela už bez pití a podmáčenou loukou v čistém protifuku (meteorologická stanice hlásila rychlost větru 50 km/hod s nárazy k šedesátce, bylo co"vychutnávat). Neděle a 3,5 hod. na silničce v dešti. Počítala jsem s bolestí nohou, ale nedostavila se. Ve skutečnosti měla být sobota kratší, v plánu byly tři hodiny a neděle naopak delší, čtyřhodinová. Vyšlo to jak to vyšlo.
V poslední březnový den, úterý, mě čekala kompenzace.
Za celý měsíc jsem strávila na kole 52,5 hodin. Pro Zbyňka, jehož články vycházejí na Endurainingu déle než ty moje, by to byl vyloženě kompenzační měsíc. Taky je úplně někde jinde než já. Výkonnostně, roky a roky strávenými ježděním, prostě vším. To dodávám pro ty, kteří se podivují rozdílu v tréninkových dávkách mezi mnou a Zbyňkem a píšou mi, jestli bych taky neměla jezdit déle a více (a rychleji). Nechtějte to po mě (kromě té rychlosti, tu bych neodmítla), já jsem ráda, že jsem zůstala celou zimu zdravá, že nejsem utahaná, že mě kolo baví. Koňské tréninkové dávky by mě zabily. Co si budeme povídat, on by ani kůň nevydržel co Zbyněk. Tvrdím, že Zbyněk není člověk. Tak, a teď se to dozví i on. Snad se nenaštve, neujela bych mu, neutekla...
Kačka http://kamenurazu.bloguje.cz/
Miloš Krejčí www.enduraining.com
Nejčtenější články:
V první části programu ENDURAINING ELEMENTARY jde o práci s tzv. hlubokým stabilizačním systémem páteře. Od velmi útlého dětství máme v mozku uloženy automatické pohybové programy
více »
Hubnutí břicha není pro většinu z nás jen zásadní estetickou otázkou, ale je i velmi důležité z pohledu zdraví a metabolického syndromu. Nesledujte tudíž jen svou hmotnost a BMI, ale změřte si alespoň každé 2 měsíce kontrolně obvod pasu. Jestliže se nám "michelinky" rozjedou od prsou až k tříslům, máme snad i motivaci s tím začít něco dělat. více »
Causa bolavé koleno aneb pohádka o Specialized Body Geometry Fit se (snad) šťastným koncem. O Specialized Body Geometry Fit 3D aneb „jak správně sedět na kole“ toho bylo poslední dobou 2010/25merida2.jpgpopsáno a předvedeno hodně. Krásné prezentace jsou určitě důležité, ale jak celá věc funguje v praxi a jak může pomoci?
více »
© ROSE 99 & Jakub Charvát
www.enduraining.com