Zbyňkův červen 2010

Trochu jsme poslední dobou nestíhali psát, až přečtete následující řádky tak zjistíte proč – mimo práce, školy a kola Zbyňkovi nezbyl čas ani na slečny, natož pak na psaní. Je toho tedy dost najednou a tak ho pro tentokrát nechme povídat bez jakýchkoliv komentářů i když by to komentář místy opravdu chtělo…

V týdnu 7. -13. 6. jsem se na kolo vůbec nedostal, protože jsem měl tři denní, dvě noční a do toho jsem se musel učit na závěrečky.

Pondělí 7.6. – 1h – 30km, kompenzace na rovině - volné vyjetí po závodech v kompenzaci na malou.
Úterý 8.6. – neděle 13.6. – volno
 

Další týden jsem chtěl hlavně trénovat a najet nějaké kilometry ve vytrvalosti a v kopcích, abych dostal zpět sílu. Závody jsem neřešil a snažil se jen jezdit. Po týdnu volna to byla hodinově asi trochu rána, ale cítil jsem se dobře a nic jsem nepřeháněl.  

Pondělí 14.6. – 2h – 55km, rovina, kompenzace
Volně na rovině v kompenzaci a chvílemi vytrvalost. Po týdnu volna nohy úplně bez síly.

Úterý 15.6. – 3,5h – 100km, kopce, vytrvalost, nastoupáno 1100 metrů
Vytrvalost v kopcích. Jel jsem spíš lehčí převody, protože jsem na to neměl a nohy jsem měl pořád prázdné. Miloš mi v každém kopci ujel tak, že jsem ho ano neviděl, což na sebevědomí nepřidá.

Středa 16.6. – 5h – 130km, kopce, vytrvalost, nastoupáno 1500 metrů
Vytrvalost v kopcích. Trochu se to zlepšilo, ale pořád se mi jezdilo hodně špatně a neměl jsem vůbec sílu ani na rovině ani v kopcích.

Čtvrtek 17.6. – 3,5 – 100km, kopce, vytrvalost, nastoupáno 1000 metrů
Stále to samé, vytrvalost v kopcích a nohy bez síly. Na nějaké intervaly nebo intenzitu jsem neměl ani náhodou, takže když si Miloš jezdil intervaly v kopcích, já to jen z povzdálí pozoroval.

Pátek 18.6. – volno
Už jsem byl dost unavený a chtěl jsem si odpočinout před závodama.

Sobota 19.6. – 2,75h – 100km, závod UAC Jedomělice, nastoupáno 1300 metrů
Překvapivě to nebylo tak zlé, jak jsem čekal. Jel jsem z tréninku a bez ohledu na výsledek.  V pátek jsem řešil, jestli bych měl o víkendu trénovat nebo jet na závody. Nakonec jsem si jel zazávodit a nabrat nějaké intenzity. V kopcích to bylo hodně na morálku, ale klaplo to jak na vrchařských prémiích, kde jsem nečekaně vyhrál a v cíli celkově třetí.








Neděle 20.6. – 3h – 80km, zvlněný terén, vytrvalost
Jel jsem se vyjet ve vytrvalosti po závodech. Potřeboval jsem najet nějaké kilometry a dohnat manko z minulého týdne. Nohy už byly trochu lepší, ale pořád to bylo špatné.


Další týden jsem pořád chtěl hlavně trénovat a sedět na tom, bez ohledu na závody a skladbu tréninku. Vím, že sportovní metodici a trenéři nad mým plánem asi občas pláčou nebo skřípou zuby, ale potřebuju trénovat, jinak mi to nejezdí, takže po 20 hodinách z minulého týdne 18 hodin tento týden a zase objemy v kopcích ve vytrvalosti a meziprahově, aby se mi vrátila síla.

Pondělí 21.6. – 3,5h – 100km, zvlněný terén, vytrvalost
Vytrvalost, abych něco najel a dostal trochu sílu do nohou. Měl jsem v plánu delší trénink, ale nějak jsem se necítil úplně v pořádku, tak jsem ubral.

Úterý 22.6. – volno
Už jsem toho měl dost, takže volno.

Středa 23.6. – 4,5h – 130km, kopce, vytrvalost, nastoupáno 1650 metrů
Většinou po volnu jezdíme intenzity, ale pořád jsem se na to necítil. Jednak jsem byl trochu unavený a pořád jsem neměl sílu, jak bych chtěl, takže stále jen najíždění. Jel jsem celý trénink o zub těžší kvůli síle a kopce trochu svižněji, ale jen do horního prahu.

Čtvrtek 24.6. – 4,5h – 140km, kopce, vytrvalost, nastoupáno 1550 metrů
Konečně se mi jelo trochu lépe a cítil jsem větší sílu v tahu. Kopce jsem jezdil meziprahově a na rovině jsem se snažil jet trochu sílu.

Pátek 25.6. – 2h – 60km, intervaly v kopci
Z tréninkového hlediska trochu nesmysl jet po dvou objemech intervaly, ale prostě to tak vyšlo. Jeli jsme 4x 5min. + 2x 2min. v kopci. Jel jsem to trochu na sílu a tepově to bylo kolem ANP. Pocitově jsem neměl problém a konečně jsem stačil i Milošovi.

Sobota 26.6. – volno
Nohy mě bolely a byl jsem hodně unavený, ale to jsem čekal a taky Miloš mi to říkal asi stokrát.

Neděle 27.6. – 2,75h – 93km, závod UAC Brdský švih, nastoupáno 1550 metrů
Na startu bylo sice dost lidí, ale ze špičky chyběli téměř všichni. Od startu se dojelo pod Řevničák, který se jel docela normálně v tempu, bez nástupů a odjíždění. Na vršku byla vrchařská prémie. Snažil jsem se hodně točit a asi kilák před vrškem, když se to trochu srovnalo, tak jsem dal velkou. Na třístovce jsem nastoupil a jel sem 10 vteřin na 880W, nikdo po mě nešel a tak jsem docela pohodlně vyhrál. Trochu mě to překvapilo. Pak jsme sjeli do Mníšku a tam v proti kopci za to vzal Malina. To jsem si fakt dával a odjeli jsme v pěti, ale balík nás po chvíli měl. Pak se jelo, nejelo až do Dobříše. V kopci vlezl na špici Miller a rozjel hodně slušné tempo, které akceptoval jen Malina. My byli sice na kousek, ale ve sjezdu jsme je nedocvakli a tak na Babu vjížděli s malým náskokem. Nikomu se nechtělo jet, tak jsem si popojel před balík a zkusil jet sám. Celý kopec jsem je pomalu dojížděl, ale dotáhnout se do háku se mi nepovedlo. Kousek za sebou jsem pořád viděl balík. Na vršku jsem už věděl, že je nedojedu, tak jsem počkal a zezadu mě doskočili čtyři. Při sjezdu do Pičína jsme se všichni sjeli a bylo nás sedm. Musím říct, že jsme se hned srovnali a jeli kolotoč. Po chvíli už za námi nebyl nikdo vidět.
Z Jinec se jelo tempo bez nástupů až pod Husínské sedlo. Tam nám poodjel Malina, který vypadal, že na to fakt má, ale asi nechtěl jet sám, takže se nechal dojet. Já už se trápil a jel ho celý na morálku. V poslední stojce zase nastoupil Malina a odskočil nám. Myslím, že tam si to prohrál. Kdyby jel pořád, tak jsme ho možná nedojeli. Ale ve sjezdu se nechal dojet a bylo nás pět, ale zbývající dva nás pod cílovým kopcem ještě docvakli. Na začátku kopce se to trochu přesýpalo, až pak na špic vlezl Živný a jel tempo. Najel jsem si za něj a čekal, kdy vyrazí Malina, který vypadal, že na to z nás má nejvíc. Jel jsem to na velkou 21 z 30km/h z nějakých 300 wattů, když za to na třístovce vzal Živný z první figury. Skočil jsem mu do háku, přiložil o dva zuby a během chvíle jsem ho začal předjíždět. Rozjel jsem to v 14 vteřinovém nástupu na 820W a 44km/h což naštěstí stačilo. Malina se nikde neobjevil, takže jsem to udržel a vyhrál. Naštěstí pro mě vždycky nevyhrává ten, který na to má nejvíc.



Rád bych závěrem popřál Jirkovi Sekerovi, aby se po pádu z druhého balíku v Pičíně co nejdřív uzdravil (podle jeho vlastních slov je „dobitej, ale v jádru v pořádku“)  a přijel zase potrápit Miloše v kopcích.


Zbyněk Kudrna, Enduraining Cycling Team
Miloš Krejčí, www.enduraining.com