Tatry Tour a kopec smůly

Od předchozícho maratónu 53x11, Beskyd Tour uteklo čtrnáct dní a já mám za sebou další z této série, Tatry Tour.

Po třech kompenzačních dnech se pouštím opět do tréninku. V plánu mám 3 hodiny obsahující 2x interval 20 minut (silová vytrvalost – rovina) při tepové frekvenci mezi 155 až 170 pulsů a otáčkami někde okolo 70 za minutu. Tyto intervaly, tak jak mi ukazuje měřič tepové frekvence dávám nakonec mezi 160-165 pulsy. Po obou intervalech mám 20 minut pauzičku na vyjetí a pouštím se do další série v tempové vytrvalosti po rovině. Jedu 2x7 minut mezi 155 – 160 pulsy, ale tentokráte na otáčkách okolo 100 za minutu s pauzou 10 minut.

Ve čtvrtek, téměř jako vždy volno a v pátek objíždím krátký, ale intenzivní trénink. Obsahuje 3 kadenční spurty a opět tempovou vytrvalost.

Sobota i neděle je odpočinkem od intenzity. První víkendový den objíždím necelých 90km, volněji přes pár kopců a v neděli jedu s kolegou vytrvalost po rovině, opět v pohodě (160km, 5hod.).

Pondělí a úterý před Tatrami kompenzačně. Ve středu jsem už v místě závodu a jedu intervalový trénink – 2x4 minuty, silovou vytrvalost v kopci mezi 166 až 170 pulsy plus 2x7 minut laktátovou toleranci mezi 170 až 173. Jede se mi dobře a tak všechny tyto intervaly jedu tepově na jejich vrchní hranici. Jezdím cílový kopec sobotního závodu směrem z Tatranské Lomnice na Starý Smokovec. Čtvrteční volno mám na „vyklepání“ nohou. V pátek si dávám rozjetí, 2x8 minut interval v kopci do 170 pulsů (celkem 60km, 2 hod.).

Start dalšího z maratonů 53x11, Tatry Tour v délce 197km je dán na desátou hodinu. Už od rána hezky prší a teploměr v místě startu ve Starém Smokovci ukazuje pouhých 9 stupňů. Pečlivě zvažuji oblečení, ve kterém závod pojedu. Závod jedu ve vestě, pláštěnce, dlouhých rukavicích a beru si i nákoleníky. Na lajně nás stojí 170 závoďáků z České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska. Do závodu jdu s celkem vysokými ambicemi po dvou předchozích umístěních v první desítce.
Po startu následuje kopec směrem na Štrbské Pleso a ihned se začíná závodit. Občas se snažím skočit do nějaké odjíždějící skupinky, ne však za každou cenu. Už po pár kilometrech je cítit, že déšť a chladno budou hrát v dnešním závodě poměrně velkou roli. Po pár kilometrech se již odděluje skupina, která si vypracuje dobrý náskok, ale později dojde k jejímu pohlcení. Z vrcholu prvního stoupání pokračujeme 45 kilometrů dlouhým sjezdem až do Liptovského Mikuláše, bohužel celé v dešti. Po dvaceti kilometrech sjezdu je vidět, že většině balíku je již pěkná zima. Druhý větší kopec Huty začíná na sedmdesátém kilometru. V přípravě jedu okolo pátého až desátého místa a cítím se dobře. Tempo se začíná stupňovat. Bohužel začínám mít pocit, že mi začíná plavat zadní kolo. Po dalším kilometru už vím, že mám defekt. Zastavuji, vyhazuji zadní kolo a čekám na mechaničák. Trvá to věčnost. Projíždí pár desítek odpadlíků a potom ještě několik aut. Kolo si jako amatér měním rychle sám. Ztrácím přes dvě minuty, které mě budou hodně bolet. Naskakuji krosovým způsobem a začínám předjíždět odpadlíky. Mechaničák, ve kterém mám rezervní kola jede pro více závodníků a tak na mě nečeká. Huty mají přes deset kilometrů a za celý kopec při mém stíhaní předjíždím okolo čtyřiceti závodníků. Jedu hodně ostré tempo, snažím se točit, ale nejet doraz. Na vrcholku před sebou vidím skupinku šesti závodníků, do které se snažím dojet. Téměř všichni spolupracujeme, ale v brdcích vidím, že ostatní jedou pomaleji než já a budu se muset do čelní skupiny dostat sám. Kolona je bohužel zatím ještě daleko. Ze sjezdu sjíždím cenné vteřiny a začínám se přibližovat na dohled první skupině. Po rovině dotahuji, ale jedu v pásmu, ve kterém určitě dlouho nevydržím. Do první skupiny se dostávám po dvaceti těžkých kilometrech těsně pod dalším stoupáním Osobitá a svlékám pláštěnku. Začínám se v ní vařit. Pár minut na vydýchání a začíná se stoupat. K mému překvapení mi svižné tempo skupiny po mé stíhací jízdě nepůsobí problémy. Na vrchol nás vyjíždí něco okolo padesáti. Následuje delší sjezd, kde jde k zemi jeden z favoritů. Po té rovinka a začínáme opět mírně stoupat až nad Zakopane v Polsku.
Mezitím máme v cestě pár zalamováků, kde se skupina natahuje. Po průjezdu na polské území se po rovině odděluje malá skupina a v ní je pár favoritů. Když už mají náskok ke dvaceti vteřinám, nastupuji, sám si je dojíždím a samozřejmě to bolí. Po asi pěti kilometrech se to opět sjíždí. V Zakopanem nás čeká pár technických pasáží na mokru, které pár závodníků nezvládá. Už předtím cítím, že je na rezervním kole něco špatně z galuskou. I když je úplně nová, začíná se na ní dělat rakovina. A tak je otázkou času, kdy bouchne. Snažím se dojet do kopce, tak abych při výměně kola zachytil kolonu za naší skupinou. V tu dobu se mi i do kopce jede hodně dobře. Za cedulí Zakopane, když už se silnice hezky zvedá a začíná se jet opět vysoké tempo mi zadní galuska opět praská. Jedu v tu chvíli v první skupině okolo pátého místa. Nemůžu uvěřit, že si vybírám tak hodně smůly na jednom závodě.
Stavím a opět ztrácím okolo dvou minut. Naštvaně vyměňuji zadní kolo, rychle naskakuji a celý kopec jedu téměř na maximum. Většinou jedu 50x21 a 19. Následuje sjezd a ještě tvrdší kopec Poroniec. V kopci opět točím těžký převod a předjíždím odpadlíky. Vím, že musím první skupinu dorazit nejpozději v technickém sjezdu do Lysé Polany. Po ní následují další dva kopce a dlouhý rovný sjezd, kde bych sám neměl žádnou šanci. I když lije a je chladno, zima mi v tuto chvíli není. Skupinu dojíždím v Lysé Polaně a cítím, že za to zaplatím velkou daň. V tuto chvíli jsme na 160 kilometru naše skupina čítá už jen okolo 25 závodníků. Prvních pět se odtrhlo v kopci. Opět vydatně prší a začínáme všichni promrzat. Většině skupiny se nechce jet a tak to s pár dalšími borci zkouším sám, marně. Předposlední kopec Biela voda už vyjíždíme vyrovnaným, ale svižným tempem. Sjíždíme do Tatranské Lomnice a já na úpatí posledního stoupání nastupuji. Nohy už mě přestávají poslouchat a tak jsem po chvilce dojet. Naše skupina jede o vynikající šesté místo. Špurt je krátká stojka, kde mi po těch defektech dochází a dojíždím 16. z naši skupiny na 21. Místě celkově, osmý z ČR. S výkonem jsem v cíli spokojen, s výsledkem spokojen být nemůžu. Výsledný čas 5h 27min a ztráta na vítěze 5 minut.

V neděli si s Milošem ještě voláme a dolaďujeme tréninkový plán, aby odpovídal aktuálnímu stavu po závodě, protože mě už za týden čeká Krušnoton 53x11 (250km a 4800 metrů převýšení!)


Marian Hajzler
Enduraining – cyklistický trénink