Sezóna s Enduraining

V dnešním článku se budu věnovat zhodnocení své první sezóny pod vedením Endurainingu a trenérem Milošem Krejčím.
A já si pro tentokrát neodpustím doplnit vlastní komentáře :-)

K závodění jsem se vrátil až v loňské sezóně a to po osmileté pauze se účastnil na přibližně desíti závodech. Zimní příprava 2010/2011 neproběhla tak, jak bychom si s Milošem přáli a to díky mé operaci tříselné a pupeční kýly na začátku listopadu 2010. Takže o většině aktivit jako je posilovna, běh či snad běžky nemohla být v prosinci ani řeč. Posilovnu jsme bohužel museli úplně vypustit v celé zimní přípravě.
Bývalí cyklisté je hodně specifická skupina a téměř každý je jiný, u Mariana je třeba říci, že je především opravdu disciplinovaný a navíc nemá problém strávit denně pár minut informací pro trenéra a to je pro tuto formu spolupráce základ.

Jako pracující tedy neprofesionál jsem časově omezen a tak tomu odpovídají i naplánované hodiny či kilometry. Již začátek přípravy v lednu začíná mít jiný nádech, než na jaký jsem býval dříve či v loňské sezóně zvyklý. V „nohou“ mám pouze dva týdny přípravy a už začínáme s intenzitou. Jsou to kratší sprinty či výběhy. Dříve bych se po dvou či čtyřech týdnech snažil zvyšovat pouze objem bez jakékoli intenzity. S několika měsíčním odstupem začínám chápat jak velký a dobrý dopad toto pozvolné navyšování intenzity na sportovcovu výkonnost již od počátku přípravy má.
Samozřejmě je to cílem, ale upřímně výběhy do prudkého kopce byla také jediná možnost jak Mariana v tu chvíli silově rozvíjet. A co se toho objemu tréninku a práce týče – ano je to třeba hodně zohlednit pokud přijdete z práce v pět nejdou už dělat každý den zázraky, tedy jdou, hlavně v případě Mariana který v zimě v 17:30 sedne na kolo, pustí blikačky, po dvou a půl hodinách se vrátí, smete led z bundy a pochvaluje si, jaký to byl pěkný švih. S těmito extrémy já ale docela spořím a asi i držím Mariana zpátky.

Jelikož jsem byl na začátku sezóny dvakrát nemocný, rozhodli jsme se s trenérem sezonu nepůlit a jet ji celou v kuse. Toto rozhodnutí se ukázalo být dobrým, jelikož nám šťáva vydržela až do posledního maratónu, Krále Šumavy. Když si letošní závodní rok promítnu zpět zjišťuji, že šla výkonnost celý rok postupně nahoru a forma vyšla na naplánované vrcholy. Ještě nedávno jsem si říkal, že člověk jako amatér hobby jezdec, nemůže s méně jak dvaceti tisíci kilometry za rok uspět. Opak je pravdou. Miloš mě dokázal výborně připravit i s celkovým počtem kilometrů pouhých 15000 za tento rok. S jídlem roste chuť a tak je jasné, že bude-li závodník chtít jezdit vyšší třídu závodů s odpovídající výkonností, bude určitě potřebovat přidat jak hodinově, tak i s kilometry.
Nepůlit sezonu – to je prokletí současné podoby kalendáře 53x11 maratonů, pokud chcete objet všechny, tak díky rovnoměrnému rozložení závodů sezonu víceméně ani půlit nejde. „Nemám najeto“ -  v Marianově případě je těch 15.000 km spíše extrém (tedy rozumějme nízký extrém), ale pokud bydlíte v podhůří, tak toho v zimě zas tak moc nenajedete a navíc Marian to nepočítá na celý rok, ale jen na sezonu, takže do konce kalendářního roku se k té dvacítce ještě trochu přiblíží a bude klid :-)

Další tréninková „metoda“, kterou bych rád zmínil, byla pro mě poměrně velkým překvapením. Jsou to buď silové (SVK) nebo i rychlostní intervaly (RVK) do kopce v půlce tréninkového týdne a to i před důležitými závody. Jak říká Miloš „intervaly na nakopnutí“. Pro názornost uvedu příklad a vezmu to zpětně: sobota - důležitý závod, pátek – rozjetí (intervaly), čtvrtek-volno, středa-zmíněné RVK či SVK.  Samozřejmě záleží i na momentálním stavu sportovce.
No právě momentální stav… aby tento obrázek byl úplný nutno dodat, že je to týden v druhé polovině sezony a Marian závodil každý víkend, takže to už kolikrát bylo jen o jednom větším (středečním) tréninku do týdne a opět jsme u toho co je pro zaměstnaného cyklistu „tak akorát“.

Letos jsme se soustředili na sérii maratónů 53x11, které byly převážně v rozmezí 180 až 260km. Umístění zahrnující i kvalitu konkurence měla stoupající tendenci (konkrétně 23., 14., 7., 8., 21. (2 defekty), 7. a 7.). Celkově nám z toho vypadlo 2.místo v seriálu 53x11 a 4.místo v seriálu Superprestige. V porovnání s loňským rokem, kdy jsem dvoustovku nebyl schopen objet ani tréninkovým tempem, je to velký výkonnostní skok a známka toho, že jdeme správným směrem. I pro mě samotného byla zmíněná umístění velkým překvapením. V závodech jsme si potvrdili a upřesnili to, na čem bude třeba zapracovat do další sezóny, takže víme, kde přesně v přípravě potřebujeme přitlačit. V letošní zimní přípravě se budeme již moci soustředit na silovou přípravu a tak vylepšit jízdu v kopcích.
Tak Marian je závoďák a umí využít své silné stránky, ale souhlas výsledek je to super a na to kde jsme v zimě začínali, sdílím jeho nadšení.

V současné době si užívám aktivního odpočinku po sezóně, který obsahuje domácí posilovnu a „běžeckou abecedu“ včetně „indiánského běhu“. To vše v omezené míře. Kvalitní zimní přípravu začnu krátce po půlce listopadu. Ke konci roku budeme s Milošem dávat dohromady i můj závodní program na příští rok, tak abychom věděli jak přípravu správně načasovat. Celé to samozřejmě záleží i na týmu, ve kterém budu eventuelně působit.
Ano zájmy sponzorů se určitě musí zohlednit :-) Tak jako tak bude letošní zima už mnohem normálnější o když jsem Mariana znovu pro jistotu hnal na kontrolu a pan doktor se vyjádřil diplomaticky a silovou zátěž nedoporučil… Takže určitě opatrní budeme, ale posilovat budeme taky. Marian je totiž typ, že se k sedmdesáti kilům ani nepřiblíží i kdyby měl dvě procenta podkožního tuku, takže oproti většině svých největších soupeřů má 8 – 10 kg nevýhodu, no a tato nevýhoda se musí eliminovat větší silou…

Celá spolupráce mezi mnou a trenérem probíhala v letošní sezóně na vysoké úrovni. Ačkoli se s Milošem nevidíme příliš často, komunikace probíhá téměř každý den přes takzvaný komunikátor na webu nebo telefon. Ten používáme hlavně ke sdělení pocitů z tréninku i po něm a také po závodech, tak abychom dokázali pružně reagovat na přílišnou únavu a zvládli včas i jiné korigování tréninkového plánu.

Už nyní se těším na další rok, opět pod vedením Endurainingu.

Na tomto místě se sluší říci, že je nám potěšením a také velkou radostí když se takhle daří.


Marian Hajzler
Miloš Krejčí
Enduraining – cyklistický trénink