Řevnice a porovnání výkonu na Stodůlkách

Sobota 11.9.2010 – závod – časovka do vrchu Řevnice
Časovka do vrchu 5,5km, čas 13:13,40, průměrná rychlost 24,8km/h, průměrné převýšení 5%, nastoupáno 275 metrů, průměrná kadence 83 ot./min., 127 startujících.
Stejně jako posledně jsme s Milošem do poslední chvíle řešili převod. Zvolili jsme malou na celý kopec. Plán byl jet první kilometr klidně, pak co to půjde a když zbudou nějaké síly, tak zkusit na konci pár nástupů. První kilák jsem rozjet přes kadenci a točil jsem malou lehce přes 90 ot./min.. Snažil jsem se jet, ale zase se nezahltit a nepřepálit to. Za první zatáčkou jsem se srovnal v sedle a rozjel to, co jsem mohl. Jel jsem kolem 85ot./min. Tepově to bylo asi pět tepů pod maximálkou. V tomhle tempu jsem jel v podstatě čtyři kilometry. Pak jsem začal ztrácet, protože se začal měnit sklon kopce a já nebyl schopný v téhle intenzitě plynule reagovat změnou kadence. Pomalu mi docházelo a začínal jsem padat pod 80 ot./min. a nešlo mi to pořádně rozjet ani ze sedla. Poslední kilometr to už bylo jen trápení. Na velké nástupy už jsem neměl sílu, takže jsem si jen občas stoupnul a snažil se to trošku rozjet. Když se to na poslední pětistovce trochu srovnalo, nechal jsem tam malou a jen si dal o zub těžší. V cíli jsem toho měl až nad hlavu a musel jsem si sednout do škarpy. Vyhrál Petr Novák za 12:55,40 druhý Miller za 13:00,20 třetí Zahrada za 13:05,00 já čtvrtý 13:13,40.

Tak určitě to nebylo tak divoké jako Zbyňkova premiéra na tomto kopci v roce 2008, ale pořád je vidět, že ať se snažíme co to jde, stejně něco jako pravidelné tempo je pro Zbyňka oříšek. Na grafu je vidět oscilace výkonu (žlutá křivka) kolem průměru 368W a kadence (zelená). Je dobré vzít do hry i šedou křivku (kroutivý moment / síla na pedál) a v tu chvíli už můžeme být „super chytrý“ a vidíme jak do „prudké levé“ na čase 2:30 a „prudké pravé“ na cca 5té minutě, šel Zbyněk téměř identickým nástupem, ale s tím rozdílem, že po páté minutě to už zpět kadenčně nerozjel a následující 4 minuty jel sice stabilní tempo, ale už s kadencí 79 v průměru a doháněl to větší silou a to ho jednak stálo tak deset vteřin v celkovém čase a navíc mu to vydrželo jen do té necelé desáté minuty. Po zbytek je hezky (teda hezky ono na tom v tu chvíli minimálně pro závodníka není nic hezkého) vidět, jak se snaží hledat nejjednodušší cestu jak rychle dojet – chvíli vysoká kadence a nízký kroutivý moment, pak obráceně ve stoje, ale výsledkem už je pokles výkonu a tím pádem i rychlosti a ztráta dalších cenných 10ti vteřin. Samozřejmě výkon je to kosmický, čas neuvěřitelný, ale je krásně vidět jaké detaily rozhodují v takovémhle kopci o vítězství.


Neděle 12.9.2010 – závod – silnice, Stodůlky-Karlštejn-Stodůlky
Silnice 60km, čas 1:35:30,00, průměrná rychlost 37,2 km/h, nastoupáno 840 metrů, 190 startujících.

Na startu hodně velký balík různé výkonnosti, takže si určitě každý našel svoji skupinu. Přijela nadstandardní konkurence, proto jsem čekal, že se pojede hned od lajny dost svižně. Prvních pár kilometrů přes město se jelo za doprovodným autem a pak byl ostrý start. Rozjelo se tempo, ale nic co by se nedalo vydržet. Trochu jsme se natáhli a první selekce proběhla v Chýnici na vrchařské prémii, ale pořád to byl ohromný balík. Občas někdo zkusil odskočit, ale vždycky se to hned sjelo a jelo se tempo. Další selekce proběhla na druhé vrchařské prémii na 30km. Kopec měl 3,5km a kolem 5%. Jeli jsme ho lehce přes sedm minut. Na prémii jsme byli potrhaný, ale díry nebyly tak velké a v předu neměl nikdo zájem jet, takže jsme se sjeli a bylo nás asi třicet. Následoval sjez a rovinka na obrátku. Po ní byla třetí vrchařská prémie. Kopec měl 2,6km s průměrným sklonem 6% a jel se sedm minut. Dole vlezl na špic Petr Novák a rozjel tempo. První polovina byla docela rychlá, ale v druhé trochu zpomalil, takže nás bylo na horizontu pořád 25. Během chvíle jsme se srovnali a jeli tempo. Jak jsme se začali blížit k cíli, tak se začalo pomalu nastupovat a odjíždět, ale nikdy to nevydrželo. Nejslibněji to vypadalo u Petra Nováka a Davida Jeřábka. Na kousek nám odskočili, ale během několika málo kilometrů jsme je měli. Poslední kilometry se jelo svižné tempo, ale žádný šrot.
V posledním sjezdu se už všichni snažili dostat dopředu. Jel jsem kolem pátého místa, ale jak se to hodně mlelo, byl jsem najednou zavřený v druhé lajně a nemohl jsem se dostat ven. Dojezd byl na 8% kopci po 300 metrech za zatáčkou. Naštěstí jsme se v poslední zatáčce pod cílovým kopcem roztáhli a já se dostal do první řady. Čekal jsem, že hned za zatáčkou někdo nastoupí a já se kousek vyvezu, ale nikdo to nezkusil. Tak jsem za to lehce vzal, aby se to rozjelo. Když mě přelezli asi čtyři lidi, tak jsem nastoupil pořádně. Měl jsem tam velkou sedmnáct a jel jsem kolem třiceti a kadencí kolem devadesáti, ale jak jsem postupně tuhnul, tak jsem šel kadencí níž a níž. Jel jsem na úrovni třetího Svoboďáka a na stovce už jsem to hodně lámal a kadencí jsem spadl na 65ot./min., ale už jsem si nemohl odložit, protože bych to nestihl rozjet a přehazování v tahu by mě zdrželo. Takže jsem to lámal dál. Naštěstí jsem to vydržel a o kousek jsem ho předjel. Na druhého Vitase mi chybělo půl předního kola. První Jelínek mi dal dvě vteřiny. Celkové výsledky       


Zkusme si Zbyňkův pohled na věc doplnit srovnáním, na které se nás často ptáte a které je zdrojem častých vášnivých diskusí. Jaký je rozdíl ve výkonu mezi čelem a druhou polovinou výsledkové listiny? Překvapivě na první pohled ne moc velký – 24W. 24W rozdílu v průměrném výkonu přeci nemůže udělat skoro ½ hodiny rozdílu v šedesáti kilometrovém závodě, dyť si to spočítám a rozdíl v průměrné rychlosti je 1,2 km/h a v realitě vychází 9 km/h? Právě že může a sebelepší výpočty nám tady nepomohou. Průměrný výkon je v takovémhle závodě téměř nic neříkající veličina. Dobře když ne průměrný, zkusme Normalizovaný výkon, tady už přihořívá – rozdíl mezi 332W a 263w už je slušných 69W. To jasně dokumentuje, že „na špici to mnohem víc cuká“. Takže když porovnáme počet nástupů (nástup za tímto účelem je 450W po dobu minimálně 10 sekund) napočítáme jich na špici 36 a v hloubi pole 12, to je náhodou přesně třetina a jsme u toho. Žádný průměrný výkon, v podstatě ani ne watty na prahu (i když tady je třeba říci, že slušný základ je nezbytným předpokladem), ale schopnost opakovaně nastupovat a dosahovat krátkodobých výkonových špiček, je to co „zajistí účast v prvním balíku“.
Křivky porovnávající maximální dosažené výkony během závodu to jasně ukazují. Zatímco rozdíl úplně vpravo je oněch 24W. Tak jak jdeme po ose x zpět doleva na kratší časové úseky, rozdíly se začínají zvětšovat. Jen tak namátkou, na 5 minutách je rozdíl 100W a na 2min 140W. Ano 100W v kopci to už je jiná liga nebo z jiného pohledu na to samé číslo zatímco špička jede 420W pět minut, v hloubi pole se na ten samý výkon dostaneme také – po dobu jedné minuty… Ještě větší rozdíly jsou potom v krátkodobých výkonech – na 20 sekundách to je 200W a na deseti sekundách obdobných 176W a jak jsme si řekli před chvílí při porovnání množství nástupů, není to jen o výši, ale i o množství opakování.
Toliko stručné srovnání jednoho rozdílu, který jde přesně popsat čísly. A závěr, to je právě na dlouhé povídání, které se nazývá „metodika tréninku“, takže jen krátce – samotné zvýšení průměrné rychlosti v tréninku o 2 i 3 km/h může být u někoho důležité, ale ještě z nás špičkového cyklistu neudělá. Mnohem důležitější je správně trénovat celé spektrum kritických výkonů, chcete-li energetických systémů, tak abychom postupem času přiblížili rozdíly se špičkou v pomyslných výkonových křivkách v celém jejich rozsahu.


Zbyněk Kudrna, Enduraining Cycling Team
Miloš Krejčí, www.enduraining.com
foto: Petra Procházková