Pod kontrolou 9 - SUDETY TOUR

SUDETY TOUR, 53x11 maraton, Teplice nad Metují 12.6., 174km


Je sobota a já mám před sebou druhý maratón ze série 53x11. Po několika týdnech teplého počasí se právě dnes ochlazuje. Hodinu před startem ukazuje teploměr 15 stupňů a začíná slabě pršet. Start je dán na desátou hodinu a schází se téměř 500 silničářů. Dlouhá i krátká trasa startuje dohromady. Na startovní čáře vidím známé tváře a je mi už dopředu jasné, že se dnes sešla velice silná konkurence. Zaváděcí auto nás vyvádí za hranice Teplic, kde je závod odmávnut.


Je vypsáno 10 horských prémií a na každé  z nich je finanční hotovost. A tak je o aktivitu postaráno. Do několika nástupů v prvních 20km jdu i já. Pokouším se dostat do nějaké skupiny, která odjede a vytvoří si náskok. Po pár desítkách kilometrů odjíždí skupina, která si rychle vybuduje slušný náskok. Balík začíná zpomalovat. V odjeté skupině jsou pouze adepti na vítězství na krátké trase.

První horská prémie je na 40km (Honský pas). Vyjíždíme ji v solidním tempu a začínám cítit, že by to dnes mohlo jet. I druhý kopec zvládám vcelku dobře, ale vím, že nás čeká dvacetiprocentní stojka po kostkách. Najíždím do ní okolo desátého místa. Jedu 34x23, lámanou. Nahoře je vše jinak, avšak zůstávám nadále v natažené skupině.

Na prémii Petrovice (80km) najíždíme z hlavní silnice v poměrně vysoké rychlosti, ale sklon stoupání balík vcelku rychle zastavuje. V nejprudší části padá jednomu z borců kousek přede mnou řetěz a já skáču na chodníček, abych nešel k zemi. Následuje technický sjezd a krátká 14% stojka, která je schovaná za zatáčkou. Jelikož trať neznám, nechávám tam velkou placku a pořád slušně zabírám. Najednou se ocitám na špičce skupiny a to je pro mě povzbuzující. Dostáváme se na otevřenou pasáž, kde se balík opět natahuje.

O tempo balíku se po přibližně dvacet kilometrů stará dvojice závodníků pracující pro pozdějšího vítěze Tomáše Vokrouhlíka. Prémii Krkavčina (128km) přejíždíme ve vyrovnaném, ale svižném tempu a po ní nás čeká Odolov (142km), kde se skupina začíná hezky trhat. Po sjezdu se skupina sjíždí, avšak už je značně zredukovaná. V tuto chvíli jsou již první dva závoďáci v samostatném úniku. V tento moment čítá naše skupina přibližně 30 lidí a začíná se hezky závodit. Na nohou se již podepisuje délka závodu i počet nastoupaných metrů.

Vedoucí dvojice dobře spolupracuje a začíná si vytvářet větší náskok. Na předposlední prémii (156km) se už jede šrot a já si nechtěně vystupuji z rychlíku. Zůstávám ve skupině, která pojede o přibližně 10. místo.

Před cílovým kopcem následuje rovina, kde naše skupina čítající 15 závoďáků střídá, ale nejede naplno. Při nájezdu do cílového kopce mě začínají brát křeče. Snažím se jet ze sedla, abych tomu zabránil. Do kopce najíždím v uvozovkách volněji, tak aby nedošlo k zahlcení. Postupně zrychluji a dostávám se k čelu naší skupiny. Bohužel mi na 2km před páskou odjede pár dobrých vrchařů. Na pětistovce jsem někde na devatenáctém místě. Řadím velký knedlík, 50x21 a dávám do toho úplně všechno. Na posledních 400m se dostávám ještě přes 4 borce. Nohy přestávají táhnout, ale v tu chvíli už projíždím páskou na kopci Bišík (174km). Ihned na pásce schazuji na malou a točím to na kraj silnice s velice dobrým pocitem. Je z toho 14. místo s časem 4:47.

Večer ještě probírám závod i své pocity Milošem a ladíme tréninkový plán – drobné detaily a úpravy na další týden.


Marian Hajzler