Pod kontrolou 10 MP a Rampušák

18.5. Moravský pohár – Do sedel 64 km

Po pátečním dvouhodinovém rozjetí mám na programu sobotní závod Do sedel.

Jedná se o krátký, ale velice náročný kopcovitý závod, který startuje v Šumperku a dále vede přes Bratrušov, Hanušovice, Jindřichov, Brannou, Ostružnou, Jeseník, Bělou pod Pradědem a cíl je na Červenohorském sedle v nadmořské výšce přes 1000 m.n.m.

Každoročně se ihned v prvním kopci, pár kilometrů po startu jede hodně ostré tempo. Výjimkou nebyl ani letošní ročník. A tak jsem si dal na rozjetí před závodem záležet (20km s intervalem do kopce). První startuje kategorie A (do 30let) a my (B), vyrážíme 5 minut po nich.

Ihned za první zatáčkou zrychluji a zkouším jestli mě soupeři nechají jet. Trochu už se v balíku známe a tak jsem po necelém kilometru dojet. Po několika málo minutách se začíná silnice mírně zvedat a těsně na konci obce Bratrušov (6km) je náš balík již hezky natažen. Kilometr před vrcholem tohoto stoupání jedu na třetí figuře téměř podlahu a na vrcholu nás zůstává šest. Ve sjezdu do Hanušovic skupinu natahuji. Ihned v Hanušovicích rozjíždíme kolotoč a někteří ze skupiny už jedou na svých 90%. Silnice neustále mírně stoupá a dostáváme se do Branné, kde je další relativně prudší stoupání.
Tempo mi v kolotoči vyhovovalo a tak jsem cítil, že přijde chvíle zaútočit. V Branné dávají všichni malou a já nechávám 50x23. Po projetí esíčkem nastupuji z druhého fleku a přikládám na těžší převod. Rozjedu to na 50x21 a po té 19. Po přibližně dvou až třech stech metrech se otáčím a zjišťuji, že je za mnou jenom Franta Groulík, pozdější vítěz, který tempo ještě natáhne. A tak získáváme náskok nad dvojicí Libor Homola a Luděk Blinka. Vyjíždíme na horizont a přitom míjíme pár áčkařů. V tu chvíli máme na dvojici za námi nějakých 150 metrů. Následuje mírný sjezd  a opět to začíná stoupat. Po chvilce najiždíme do 12% stoupání k vrtulím. Tam Frantovi oznamuji, že pojedu volněji. V tu chvíli mi odjíždí. Snažím se jet tak, abych nebyl dojet zezadu střídající dvojicí, která se u vrtulí opět trhá. Na horizontu, když už je Libor Homola úplně za mnou, dávám velkou  a snažím se mu odjet. To se mi daří. Krátký sjezd, koleje a začínáme stoupat na Ramzovské sedlo. Celé ho jedu ze sedla na 50x19 a 21 a přitom se mu vzdaluji. Na sedlo přijíždíme legračně natrhaní po jednom. Na Libora za mnou mám již na sedle nějakých 200m a to samé mi chybí na Frantu přede mnou.
Na nikoho se nečeká a tak do toho dávám hodně. Po chvilce Františka dojíždím a začínáme výborně spolupracovat a také se vzdalovat již (opět) dvojici Homola-Blinka. Tempaři jsme oba o něco lepší a tak dvojici po několika km ztrácíme i na delších úsecích z dohledu. Těsně před nájezdem na Červenohorské sedlo zjišťuji, že je na tom kolega podstatně lépe. Vleze na špic a jede vyrovnané, ale svižné tempo. V polovině cílového kopce už vím, že si za chvíli vystoupím. Hranu sice nejedu, ale tempo mi už začíná být krajně nepříjemné. Přibližně 4km před cílem mi kolega odjíždí a oba si přitom děkujeme za výbornou spolupráci. V tu chvíli vím, že mám za sebou dva lepší vrchaře než jsem já sám. Chvilkami se otáčím a jedu takové tempo, které mi bude stačit na můj druhý flek. Dva kilometry před cílem za sebou vidím Libora, ale vím , že mám dost sil na to, abych dojel před ním. Poslední prudká točka, dávám si extra pohodlných 34x25  a relativně v klidu si dojíždím pro druhé místo. Na vítěze ztrácím přibližně 30 vteřin a za mnou je díra 10 vteřin. S výsledkem jsem spokojen.

Po závodě jedu ještě nějakých dvacet, pětadvacet km k autu. Za celý den dávám sice jen 100km, ale 60 z toho intenzivních.

Večer si ještě s Milošem potvrzuji nedělní vytrvalostní trénink v kopcích. Jedu část Rampušáka přes Čenkovice, Červenovodské sedlo, Czarna Góra, Kladské sedlo a Zborov (165km).

V pondělí mám volno. V úterý následuje volná dvouhodinová projížďka kmihem. Na středu mám od Miloše naplánovanou intenzitu v kopcích: 1x5 minut do ANP  (anaerobního prahu – 170 pulsů/min.) na přibližně 65 otáčkách a po té 3x8 minut opět do ANP na 80 otáček/min. Dávám svižné hodinové rozjetí a po té najíždím do prvního kopce Crhov. Po pěti minutách jízdy do kopce to otáčím a sjíždím k dalšímu kopci Jedlí. Odpočinky mezi jednotlivými intervaly jsou 10 minut volnou jízdou. Předposlední kopec jedu ze Štítů směrem na Cotkytli a poslední ze Štítů na Horní Heřmanice. K ANP se dostávám dobře a tak intenzitu objíždím podle plánu. Ve čtvrtek další volno a v pátek dvouhodinové svižné rozjetí kmihem se třemi intervaly do ANP.


25.6. sobota - Rampušák maratón, 53x11, 190km

Do Štítů, kde je start a cíl závodu přijíždím hodinku a něco před startem. Vybaluji kolo, oblékám se do teplejšího oblečení a vyrážím si projet poslední delší sjezd před cílem. Před startem máme okolo jedenácti stupňů a směrem od Lanškrouna a Červené Vody se blíží déšť. Závod startuji ve vestě, s nákoleníky a pláštěnkou v kapse. Kratší a delší trasa startuje tentokráte zvlášť. Na delší trase nás na lajně stojí 110 závodníků a v 8.30 je odmávnuto.

První kopec, ihned po startu, nepřináší nic neobvyklého. Jede se svižným tempem, nikoli však závodním. Ve sjezdu do Výprachtic začíná pršet. Máme však před sebou stoupání na Hoblovnu a Červenovodské sedlo a tak pláštěnka zůstává v kapse. Balík jede svižně, ale téměř pohromadě. Na sedle je pouze osm stupňů a leje. Najíždím na čelo balíku a oblékám pláštěnku. Následující dlouhý sjezd do Červené Vody velice dobře znám a vím, že v tomto počasí bude pláštěnka potřeba.  Vyjíždíme brdek na Boříkovice, kde se začíná nastupovat. Vše je však zlikvidováno. Po chvilce projíždíme bývalou státní hranici Dolní Lipka/Boboszów, kde se balík hezky natáhne. Držím se u špice a začíná se rozjíždět ostřejší tempo přes 50km/h. Před námi je pár desítek kilometrů po rovině a největší kopec Czarna Góra.
Déšť nás bohužel neopouští. Jakýkoliv pokus o únik je opět do pár minut zmařen. Před první občerstvovačkou v obci Plawnica stavíme na „WC“ a celý balík po dohodě zvolňuje. V obci Idzików se to začíná zvedat a po jejím konci najíždíme do 11% stoupání. Jelikož prší a v horách je chladno, nechávám si pláštěnku i do kopce na sobě. Na začátku stoupání nastupuje Petr Swaczyna a jede ho celé sám. Balík se trhá. Čelo prvních přibližně dvaceti, třiceti zůstává pohromadě. Kopec vyjíždím těsně za špicí. Jede se velice svižné tempo, nikoli však doraz. Na vršku najíždím úplně dopředu, jelikož jsou sjezdy mou silnou stránkou a dané prostředí velice dobře znám. Po prvních pár točkách se odpoutávám od balíku a předjíždím i Petra S., do té doby jedoucího v úniku. V půlce sjezdu se ke mně přidává Honza Svoboda s Lubošem Kejvalem, Tomášem Čerem, Petrem Swaczynou a dalšími. Tvoří se skupina okolo desíti, patnácti závoďáků a dá se říci, že všichni, až na pár lidí poctivě střídáme. Mezi námi chybí jeden z favoritů, Petr Novák. A tak víme, že se i za námi pojede.
Po sjezdu začíná svítit slunce a já stahuji pláštěnku. Najíždíme do Kladského sedla  a naše skupina se na dvou kostkových úsecích trhá a opět po chvíli spojuje. Druhý z těchto zmíněných úseků jsou veliké kočičí hlavy. Na sedlo jedeme svižným tempem. Na vrcholu opět najíždím dopředu a tvoříme únik společně s Honzou Svobodou a Lubošem Kejvalem. Poctivě střídáme, tachometr ukazuje po dlouhou chvíli přes 50km/h. Jsme dojeti až za Starým Městem. Opět se spojuje skupina, která jela do Kladského sedla. Přibližně za dalších 10km nás dojíždí další skupina. V tuto chvíli se přestává jet. Zlatý potok vyjíždíme svižně a několik závodníků odpadá. Ve sjezdu za to opět beru a tvoří se další skupina čítající okolo osmi lidí. Po rovině jedeme ostré tempo a poctivě střídáme. Po necelých deseti kilometrech se skupina opět spojuje. Svlékám vestu i nákoleníky. Následuje sjezd do Klášterce a stoupání na Zborov, kde si nechávám ujet prvních osm lidí. Kopec vyjíždím svým tempem a ve skupině je nás přibližně osm. Před Svébohovem vyjíždíme pětisetmetrovou vlnku a naše skupina se trhá a po chvíli opět spojuje. Kopec z Růžového údolí vyjíždíme pohromadě. Ze sjezdu opět odjíždím, ale dole na skupinu čekám. Jedeme kolotoč a slušné tempo. Po dalších pěti kilometrech je brdek před obcí Tatenice, kde zrychluji, jedu 50x21 a za mnou zůstává pouze Petr Zahrádka. Na skupinu již nečekáme. Po chvilce najíždíme do závěrečného kopce Strážná. Petr jede tempo a prvních osm máme přibližně na pouhých 30 vteřin, tedy na dohled. Ze skupiny před námi přichází jeden závoďák, ale po několika minutách odpadá i od nás. Před koncem stoupání nás jeden kolega dojíždí a spolupracujeme. Před sebou máme jen sjezd do Štítů, na který si věřím. Na kluky z mé skupinky najíždím ve sjezdu něco málo přes půl minuty a přibližuji se k Honzovi Svobodovi, který jel ve skupině přede mnou. V tuto chvíli jsem již 200m před cílem a jedu úplný doraz. Cílovou zatáčku pod náměstím projíždím přímo za Honzou, kterému bohužel při dojezdu na pásku nestačím. Na posledních 150 metrech mě začínají brát křeče. Pásku projíždím šnečím tempem na sedmém místě. Na vítěze ztrácím okolo tří minut a na páté místo 25 vteřin. Dostavuje se velice dobrý pocit z umístění a podaného výkonu. Za celý závod jsem díky chladnému počasí vypil pouze bidon a půl tekutiny. Po závodě si dávám 5km na vyjetí. Balím kolo a už v tuto chvíli se těším na další maratón.

Teď bude pár dnů volnějších, tak i další úpravy plánu si s Milošem necháváme až na úterý a pak to doladíme tak, aby nám seděl na další významný závod Beskyd Tour.


Marian Hajzler