Můj trénink pod kontrolou
Vážení cyklisté i necyklisté, fandové cyklistiky, sportovci, kamarádi… Rád bych se s Vámi podělil o dojmy z alchymie tréninku a ze spolupráce s osobním trenérem ze společnosti Enduraining, Milošem Krejčím.
V mém případě, jak už napověděl začátek, se jedná o cyklistiku. Kolu se věnuji od jedenácti let i když se dvěma delšími pauzami, tak jako tak je to velká část mého dosavadního života, kterou jsem strávil „točením klikama“. Svého času jsem působil ve dvou našich profesionálních týmech, JOKO Velamos a PSK Remerx a měl sem možnost pořádně ochutnat jak vypadá velká cyklistika. Zde se někteří z Vás mohou ptát, proč si člověk jako já nechá od někoho v tréninku radit, proč prostě jen neopakovat to co už znám a co jsem se už „kdysi“ naučil?
Začalo to jednoduše, prostě jsem si řekl, že už mi není dvacet a že se možná za tu dobu i v přístupu ke kolu něco změnilo a taky, že nemám neomezeně času a tak jsem začal prozkoumávat internet a možností být veden trenérem. Do oka mi padl Enduraining, ze závodů už jsem někoho od nich znal a tak jsem tuto společnost oslovil a rychle jsme se dohodli co a jak. Jelikož jsem se v loňské sezóně vrátil k závodění v amatérské podobě, řekl jsem si, že je na čase vyměnit mé staré a zaběhnuté metody za nové, více vědečtější, promyšlenější, které dávají smysl a rozvíjejí sportovce po více stránkách snad přiměřeně mým potřebám. Sám sebe bych označil pouze jako tempaře a věřím, že mi tato tréninková spolupráce přinese i ostatní kvality.
Podle plánu od Miloše jedu již několikátý týden a již v tomto bodě začínám chápat chyby, které jsem v minulosti v tréninku dělal. Jak znám většinu hobíků, či ostatních závodníků z mého blízkého či dalekého okolí, jedou většinou buď veliké a zbytečné objemy nebo příliš často bez náležitého odpočinku vysokou intenzitu. Nikdo nejsme stejný, ale asi je oboje chyba, kterou jsem i já osobně v minulosti dělal.
Co se vlastní spolupráce týče, i mě překvapilo, že na stránkách Endurainingu, jsem ve spojení s Milošem každý den skrz „Komunikátor“ a společně konzultujeme každý trénink, tak abychom eventuelně mohli plán přizpůsobit „stavu sportovce“, stavu počasí a i mému stíhání popřípadě nestíhání. Sem zvyklý o tréninku přemýšlet a tak mi tato forma spolupráce vyhovuje a vlastně i tyto články mi pomáhají se nad tím co děláme zamyslet. Rád jsem nakonec oprášil i práci se sportesterem, tak abych se podle plánu a dohodě s trenérem pohyboval ve správných tepových pásmech a rozvíjel se postupně. Je to každým rokem, jak když stavíte dům. Je třeba začít od základů. Pokud se od nich nezačne, vše se v sezoně zboří jako domeček z karet. Tréninkový plán klade důraz na postupné zvyšování dávek u vytrvalostních složek, síly a rychlosti a zároveň provázání s dostatečnou regeneraci při a po tréninku intenzity. Takže sportester mi momentálně neslouží jen ke kontrole jestli to nepřeháním, ale i naopak mi někdy říká „že bych měl přitlačit“. Třeba sledovat maximální tep při každém výběhu sjezdovky je zážitek :-)
Kolo je o čase, na jednu stranu sem zvyklý, že je na tom potřeba sedět, na druhou stranu chodím normálně od 8 do 16:30 do práce. Takže i tady to bylo na trenérovi aby se přizpůsobil a zase na mně abych třeba i momentálně zvládl ve středu po práci 2 – 3 hodiny tréninku. Jasně, není to každý všední den a dává to smysl, takže blikačka, čelovka, teplé oblečení…
Zatím mám pocit, že ty obecné výkřiky, že „u Endurainingu je Vám plán ušit přímo na míru, je přizpůsoben Vaší výkonnosti, ale i Vašim časovým možnostem“ jsou docela pravda a aspoň v našem případě spolupráce takto funguje.
Pro dnešek se rozloučím a budu se těšit na příští sdělování dojmů z mé přípravy.
Marian Hajzler