Mirva Tour a Memoriál Aloise Dohnala

Po nedělním orazu následuje v pondělí 27.8. volno, tak abych byl připraven na úterní intenzitu v podobě SVR – silové vytrvalosti rovina a zárověň ZV2I – tempová vytrvalost kadenční interval. Tu objíždím podle plánu, tedy 2 x 15 minut SVR, kde se pohybuji mezi 163 – 169 pulsy a prokládám je patnáctiminutovými úseky na vyjetí. Po dvou předchozích dnech volna se cítím dostatečně fit a tak se mi bez problémů daří se držet v intervalech na vrchní tepové hranici. ZV2I (2 x 5 minut) jedu tepově o 10 pulsů níže, ale na podstatně vyšších otáčkách. Závodit budu v neděli a tak si ve středu dávám kompenzační trénink. Ve čtvrtek jedu sám vytrvalost a volím celkově svižnější tenpo (4 hod., 130km přes Štíty, Králíky, Hanušovice, Olšany, Bludov a Zábřeh). V pátek opět odpočívám, abych se v sobotu rozjel (1 hod., 30km) před nedělním závodem.
Mirva Tour 2.9.2012

Na závod ve Starém Městě i zpět jedu na kole. Na lajně nás sice moc nestojí, ale už tuším s kým budu bojovat o bednu. Je okolo třinácti stupňů a tak se snažím od lajny nejet úplně pomalu, abych se zahřál. Profil závodu je zvlněný a to mi vyhovuje. Trasa vede přes Staré Město, Rychnov, Žichlínek, Lubník, Tatenice, Krasíkov, Třebářov a opět Staré Město. V každém kole se snažím balík zredukovat. Po prvním stoupání nás před Tatenicí zůstává okolo 15 lidí. V následujícím kole ve stejném úseku nastoupím a jedu doraz. Na kopci jedeme ve čtyřech. Od tohoto momentu jezdím všechny brdky hodně ostře a ze sedla. Při nájezdu do posledního kola už zkouším nastoupit na více místech. Vždy mě buď jeden nebo druhý z adeptů na vítězství dojedou. Pod sebou vždy vidím jak jim v brdcích poodjíždím, ale ne a ne odjet. Nezbývá mi nic než to nechat na závěrečný spurt. Najíždím si za Frantu Groulíka, u kterého vidím, že mu ještě nějaké síly na závěrečný spurt zbývají. Začínáme někde na třístovce a já zjišťuji, že ho nemohu přelézt. Před páskou mi tam ještě hází kolo Olda Tesař a závod dokončuji na třetím místě. Věděl jsem, že to nemám nechávat na závěrečný spurt, ale odjet se mi bohužel nepovedlo, přesto, že jsem oba soupeře na trati hodně potrápil. Více jak polovinu závodu jsme střídali pouze ve třech a dosáhli průměrné rychlosti necelých 42 km/hod.! (110km, rozjetí a vyjetí 40 km, 1,5 hodiny).

Následující týden se věnuji po odpoledních i pracovně-společenským povinnostem a tak tomu přizpůsobujeme i trénink.
3.9. volno
4.9. 40 km, 1,5 hod. volně kmihem
5.9. 45 km, 1,5 hod., zkráceno, komplikovaný defekt - jedu 15 km po prázdné rezervě
6.9. volno – firemní oslavy :-)
7.9. rozjetí 1,5 hod., 30km – firemní oslavy :-)
8.9. Moravský pohár – Domašov nad Bystřicí – nestartuji následkem firemních oslav :-)
9.9. 115 km, 3 h. 20 min., vytrvalost – sám svižně, částečně nahrazuji sobotní závod
10.9. volno
11.9. 2 x 3 min. SVR – silová vytrvalost rovina, pohybuji se mezi 164 – 168 pulsy., 3 x 6 minut LaR – laktátová tolerance rovina (168 – 172 pulsů), celkem 65 km, 2 hodiny
12.9. venku leje a tak volím trenažer – 2,5 hod., 90 km
13.9. volno
14.9. kompenzačně 25km, 1 hod.

Spac, Memoriál Aloise Dohnala, Suchdol nad Odrou, 15.9.2012

Před závodem si na rozjetí objíždím část okruhu. Profilem by mi měl závod sedět. Trať je zvlněná a jezdí se i dost na větru. Schází se velice slušná konkurence. Přijel zřejmě celý Forman team, vidím i Lukáše Heinricha, Tomáše Čera, Romana Galatíka, Jardu Marka a další. Závod je vypsán na 3 okruhy v celkové délce 96 km. Kategorie C a D vyráží neobvykle 10 minut před námi.  Ihned po startu se ujímá tempa celý Forman team. Jedou svižně, ale ne nějak závratně rychle. Nastupovat se začíná ihned v prvních kilometrech. První kolo beru spíše na rozdýchání. Cítím, že se mi jede dobře a tak se připravuji od druhého kola útočit. Po několika nástupech se dostávám do skupiny s jedním z favoritů, Tomášem Čerem a dvěma dalšími závoďáky. Únik trvá 10 kilometrů a jsme dojeti kluky z Formanu. Dám si pár minut na vydýchání a na konci druhého okruhu opět odjíždím, ale už v podstatně silnější skupině: Tomáš Čer, Jarda Marek a Lukáš Matula. Ten je z Formanu a rozhodl se nám vůbec nestřídat a vézt se. Jedem pěkný kule a já to držím téměř jen za spodky. Po rovině se pohybujeme neustále okolo hranice 50km/hod. S nestřídajícím Lukášem Matulou (asi to má nařízeno) už asi nic neuděláme. Domlouvám se s ostatními, že se na něm vystřídáme. Jarda Marek odjíždí první a hned se mu to daří. Kývnu na Toma, ten to zkusí, ale má Lukáše v háku. Jen co ho Lukáš dojede nastupuji já. Lukáš na mě chytá po rovině malou díru, která se začíná zvětšovat. Fouká z boku, lehce proti, jedu čtyřicítkou a ždímám ze sebe co můžu. Daří se mi to. Za chvíli nastupuje i Tomáš, dojíždí mě a dostáváme se k Jardovi, ale už bez Lukáše. Jedeme co to dá a vzorně střídáme. Cítím, že jedu neustále těsně pod hranicí toho, co mi je ještě příjemný. Po chvíli dojíždíme dva balíky céčka a déčka. Na dlouhé rovině vidíme za sebou vzorně spolupracující Forman jedoucí v početní převaze. Necelých 10 km před cílem jsme dojeti. Po pár minutách to zkouším ještě s jedním závoďákem, ale trvá to necelé 2 kilometry. Po chvilce to zkouším znovu a nic. Balík jede hodně rychle a já tuším, že se bude spurtovat. Nikam se netlačím, jen přeskakuji do nejrychlejšího vláčku. Na třístovce jedu na druhém fleku a začínám přelézat prvního (áčkaře). Padesát metrů před cílem jedeme vedle sebe, kroutím se na tom, jedu totální podlahu, dojíždím kousek za ním a beru první místo v kategorii. Po závodě se jedu vyšlápnout. (za sobotu celkem 125km, 3,5 hodiny).

16.9. vytrvalost, svižně, 115 km, 3,5 hod., opět oblíbený okruh přes Králíky a Hanušovice

Marian Hajzler

Miloš Krejčí
Enduraining – cyklistický trénink