Krušnoton 53x11

Neděle 31.7. po náročném sobotním maratonu v Tatrách mám na plánu krátký kompenzační trénink. Téměř celý den prší a tak nejedu vůbec nic. V pondělí mám ještě jeden volný den, tak aby tělo stihlo zregenerovat.
Na úterý mám naplánované krátké spurty. S Milošem jsme domluveni, že v případě pocitu únavy ze sobotního závodu trénink pouze objedu bez jakékoliv intenzity. V úterý odpoledne před tréninkem, ale i po prvním intervalu se cítím dobře a tak jedu celý tréninkový plán. Nejdříve dávám 3 kadenční spurty, každý jednu minutu, s tříminutovým vyjetím. Začínám je přibližně na 120 pulsech a sto otáčkách za minutu. Po této sérii následují ještě další dvě, každá o čtyřech ještě kratších spurtech na přibližně stejných otáčkách – taky kadenčně abych si nezatáh nohy, ale tepově je končím o dost výše. Mezi spurty dávám 3 minuty vyjetí a mezi sériemi osm. Ve středu jedu osmdesátku po rovině a čtvrtek opět volno, které využívám k umytí kola a přípravě věcí na Krušnoton.
V pátek před zaměstnáním ještě objíždím dvouhodinové rozjetí obsahující dva intervaly do ANP, každý z nich 8 minut. V práci končím o něco dříve a navečer vyrážím do Prahy, kde přespím do soboty, tak abych to do Teplic neměl ráno daleko.

Sobota 6.8. Krušnoton 53x11, 253km, nastoupáno 4900m

Budík mám nařízen na 3.40 a kupodivu se mi daří stávat bez problémů. Za další čtvrt hodiny už sedím v autě, vyrážím z Prahy směr Teplice a dávám si ještě těstoviny. Chuť na ně sice moc nemám, ale start Krušnotona je dán na sedmou hodinu ráno. K prezentaci se dostávám okolo 5.30 a tak mám hodinku a půl na přípravu. Na trase nás čekají stoupání Sněžník, Nakléřov, Komáří vížka, Dlouhá Louka, Mníšek, Milešov a jiná další. Těsně před startem ukazuje teploměr téměř neuvěřitelných 20 stupňů a je mlha. Ta vydrží ještě více jak další hodinu. Na startu nás na nejdelší trase 253km stojí něco málo přes osmdesát. Zazávodit si na nejdelší trase přijeli i 4 závoďáci z PSK Whirlpool.

Začátek se jede rozumně až do stoupání Neznabohy, kde se balík trhá. Snažím se točit a většinu stoupání jedu 34x25 a 23. Od startu se mi nejede nejlépe, ale kopec vyjíždím okolo desátého místa. Po dalším stoupání Sněžník (max. 17%) se od nás odpoutává jeden závoďák, který dojíždí dalšího, který už jede v úniku téměř od startu. Nakléřov na pětašedesátém kilometru vyjíždíme asi ve dvaceti lidech svižným tempem. V tu dobu je už krásné slunečné počasí. Na pětasedmdesátém kilometru odjíždíme v technickém sjezdu s Honzou Svobodou ze skupiny favoritů a po několika kilometrech dojíždíme dva již zmíněné uprchlíky. Snažíme se jet rozumně a pravidelně střídat. Máme před sebou nějakých 170 kilometrů včetně nejtěžších stoupání na trati. Na devadesátém kilometru se silnice začíná zvedat na vrchol Komáří vížka (max. 16%). V tu chvíli jedeme ještě ve čtyřech s mírným náskokem. Když se v nejprudším úseku otočím, vidím, že se skupina za námi začala opět trhat. Přibližně dvě minuty jedu s pozdějším vítězem a sedmi dalšími, opět 34x25 a 23. Po chvilce zjišťuji, že si tímto tempem začínám pod sebou řezat větev a zvolňuji. Skupina nejlepších mi ujíždí.
Pořád máme před sebou přibližně 150 kilometrů. Na kopec vyjíždím v pěti lidech se ztrátou okolo minuty na první. Po dalších dvaceti kilometrech jsme pod nejtěžším stoupáním Dlouhá Louka (max.14%). Ve skupině patřím k těm výkonnostně lepším, přesto mě naše svižné tempo v tomto stoupání bolí. Snažím se opět točit. V dalších kopcích se to bude hodit. Poblíž vodní nádrže Fláje, dojíždíme dva hradečáky, kteří k nám přišli z první skupiny. Tím pádem je před námi už jenom 6 lidí. Následuje dlouhý sjezd a dlouhé stoupání na Mníšek. Oba kluci z Hradce zvolňují a jedou si svoje. Občas se k nám namíchá někdo z krátké trasy, která startovala o dvě hodiny později a jejich trať se kryla částečně s naší. V tu dobu nám už zbývá jen něco okolo osmdesáti kilometrů. Na předposledním bufetu mám defekt předního kola. Kolo měním a díky bufetu se rychle vracím do své skupiny. Před sebou máme sjezd a delší rovinu. Téměř všichni střídáme. Začínám cítit, že s přibývajícími kilometry se mi jede o něco lépe.

Na dvěstědvacátém kilometru začínáme opět stoupat (max.10-12%). Po chvilce se ve stoupání odděluji se Standou Prokešem a začínáme na ostatní z naši skupiny získávat náskok. Přejíždíme stoupání Lukov a ve sjezdu do Milešova na kolegu chvíli čekám. Do cíle zbývá necelých 30 kilometrů a poslední tříkilometrový kopec. Přejíždíme vrchol stoupání a ze sjezdu jsem o něco rychlejší. Získávám pár vteřin k dobru, ale už nečekám jako po předchozím sjezdu. Nakládám 50x11 a téměř pořád šlapu. Po pár minutách mě ztrácí z dohledu a já do toho dávám všechno. Začínám ožívat, ale prvních šest je bohužel už příliš daleko. Po rovině jedu sám téměř pořád 50x11, 12 a 13 a držím na mnoha úsecích rychlost 50km/h. Brdky vyjíždím pětatřicítkou a sleduju ukazatele kilometrů do cíle. Cítím velkou úlevu, když vidím označení dvou a jednoho kilometru. Na Standu najíždím za dvacet kilometrů po rovině téměř dvě minuty. Projíždím cílem a mám toho skutečně dost. Je z toho sedmé místo s průměrem 30,4km/h a časem 8:11:57. Ztráta na vítěze 18 minut a na páté místo minut sedm. S výkonem jsem spokojen, i když mě trochu mrzí, že jsem nebyl schopen vydržet s nejlepšími pár dalších stoupání.

V neděli s Milošem probírám průběh závodu a zároveň se domlouváme na úterý, kdy doladíme tréninkový plán dle aktuálního stavu po těžkém Krušnotonu.


Marian Hajzler
Enduraining – cyklistický trénink