Král Šumavy 2011

Od posledního závodu 53x11, Krušnotonu, nám utekly tři týdny a já mám za sebou i ten finální, .

Následující týden po Krušnotonu tréninkový plán sympaticky hlásí: odpočinkový týden. V pondělí si dávám volno, v úterý kompenzační trénink 30km a ve středu opět volno. Ve čtvrtek se už cítím fit a jedu dvě hodiny volněji kmihem. V pátek další volno a v sobotu hodinu a půl rozjetí s dvěma intervaly.

V neděli 14.8. se účastním maratónu Malá Haná, 121km. Jedná se o kopcovitou trať se startem v Moravské Třebové. Dále pokračujeme přes Tatenici, Strážnou, Cotkytli, Výprachtice, Červenovodské sedlo, Červenou Vodu, Zborov, Svébohov, Kosov, Hoštejn, Hynčinu , Maletín, Svojanov a cíl ve Starém Městě. Na startu se nás schází pouze okolo třiceti, ale pár známých tváří prozrazuje, že se bude závodit. V každém stoupání z naší skupiny odpadá zásluhou svižného tempa pár závodníků. Pod Hynčinou, když už je únava z předešlých stoupání znát, spřádám plány kde zaútočit. Kilometr před vrcholem Hynčiny přikládám ze 39x21 na 39x15 a snažím se roztrhat naši sedmičlennou skupinu.Před vrcholem mě přelézá jeden závoďák a já se nestíhám ani háknout. Vím, že to vadit nebude, protože skupina za mnou spolupracuje a za vrcholem je to nahoru dolu a hlavně fouká uragán. Pokračujeme po rozbité cestě, kde se opět v četných brdcích  starám o tempo. Pod poslední kopec Svojanov najíždíme v pěti a jednoho již zmíněného závoďáka máme před sebou. Už od spodu začínám rozjíždět tempo a dělíme se na jedna, dva a dva. Na vrcholu stoupání mám na prvního dvacet vteřin a za mnou je díra pouhých deset. Ze sjezdu jedu hranu a po dvou až třech minutách dojíždím prvního. Odsud to máme nějakých 6km do cíle po rovině proti větru a jedeme doraz. Kolegu využívám k tomu, abych si na dvacet vteřin orazil v háku a pak jel minutu špic. Párkrát se protočíme a já vidím, že za nedlouho budu muset jet sám a vsadit maximum. Dva kluci, kteří v kopci a ve sjezdu ztratili se k nám začínají na větru přibližovat. Kolega začíná na špici zpomalovat a já ho už nenechám střídat. Do cíle to jsou necelé dva kilometry. Je to po rovině, možná i mírně do kopce a já jedu špic na 52x13 více jak čtyřicítkou a pod sebou vidím jak mi kolega odpadá z háku. Dvojice střídajících je za mnou už necelých deset vteřin. Na silnici vidím 500, 200 a mám před sebou spurt do mírného kopce. Přijíždím s náskokem pěti vteřin nad velice dobře spolupracující dvojicí.  Získávám první místo. Čas 3:21:50 ukazuje, že jsme se zas tak moc neflákali.

V pondělí dávám po Malé Hané volno, v úterý vytrvalost, volně kmihem - jeden a půl hodiny a ve středu jsou na plánu intervaly na „nakopnutí“. Jedu RVK (3x10 minut), což je rychlostní vytrvalost kopce. Intervaly jsou tentokráte zaměřeny spíše na tempo než na tepovou frekvenci. Začínám na 155 pulsech a přes 165 nechodím. Mezi intervaly mám 10 minut vyjetí. Jezdím kopec z Červené Vody směrem na sedlo. V úhrnu mám 90km, 3 hodiny, a z toho půl hodiny v intenzitě. Ve čtvrtek jen dvě hodinky, 60km, svižněji přes dva kopce. V pátek opět volno s rozjetím v sobotu. Při rozjetí jedu dva intervaly po osmi minutách. První RVK – rychlostní vytrvalost kopec a druhé RVR – rychlostní vytrvalost rovina. Celkem 2hod, 65km. V neděli se účastním, jak já sám s úsměvem říkám, našeho mistráku světa na Skuhrově u Lanškrouna. Závod je v seriálu Moravského poháru a obsahuje 4x nepříjemné stoupání Skuhrov. Délka závodu 80km je při jeho náročnosti dostačující. Béčko startuje společně s áčkem. V každém kole jedeme kopec hezky ostře a tak to postupně odpadá. Ve třetím kole zkouším odjet na druhé straně okruhu a zjišťuji, že mě favorité odjet nenechají. Jak nastoupím začnou střídat. Bohužel se nikdo z nich do žádné akce nepouští. Takový styl závodění mě docela deprimuje. Když v brdku nastoupím, okamžitě získávám 50 až 100m , ale jsem záhy proti větru dojet. A tak už začínám tušit, že rozhodovat se bude ve spurtu do kopce, na který si moc nevěřím. Už od spodu jedeme rychle. Prvních pár nástupů ignoruji, a jedu si svoje. Na dvoustovce nastupují dva áčkaři a po padesáti metrech i já. Ve spurtu do kopce schazuji ze 39x23 na 39x17 a přelézám tři závoďáky z mé kategorie a v ní obsazuji první místo. I když byl spurt těžký, závod dokončuji v dobrém stavu, což je známka formy. Bohužel mám smíšené pocity z pasivního vystoupení převážné většiny favoritů. I když čas 2:12:48 nebyl určitě špatný.

V pondělí 22.8. mám po závodech volno bez kola. V úterý opět vytrvalost, volně kmihem (40km, 1:30hod) a ve středu svižně přes dva kopce  (2x11 minut, 145-155 pulsů,  85km, 2:50hod). Večer umývám kolo a balím se na Krále Šumavy. Ve čtvrtek večer se přemísťuji do Prahy a jsem bez tréninku. V pátek brzo ráno vyjíždím z Prahy směr Šumava. Dopoledne jedu 2 hodiny rozjetí se dvěma intervaly RVR- rychlostní vytrvalost rovina, po osmi minutách.

Král Šumavy 2011, vybírám si nejdelší trasu 260km s převýšením 4340m, start je dán na 6:30! Vstávám už po třetí hodině ranní, aby se tělo připravilo na závodění a snídám. Před pátou vyrážím autem z penzionu na start. Před šestou vybaluji kolo a plním kapsy traťovkami. Je to zvláštní pocit, když je ještě tma a já mám závodit. Závod jedu s ambicemi na umístění v první desítce. Na startu dvěstěšedesátky nás stojí přes 200. Na trati nás čekají následující stoupání: Chlístov, Velhartice, Zámyšl, Hartmanice, Šimanov, Nicot, Horská Kvilda, Zdíkov, Tetřevská slať, Srní, Prášily, Špičák, Nýrsko, Strážov a Březí. V prvních čtyřech stoupáních do šedesátého kilometru odpadá více jak polovina startujících. V kopcích jedeme svižně a občas se vyskytne i nějaký ten únik, který je dříve nebo později zlikvidován. Cítím, že se mi jede dobře. Trať neznám, ale od kamarádů vím, že na sedmdesátém kilometru přijde „stěna“ za obcí Šimanov. Je tam úzká cesta a tak jedu nejhůře do pátého místa. Kopec je rozdělen na několik prudkých sekcí. Finální sekce tohoto stoupání má přibližně 300 metrů a posledních padesát metrů má jistě přes 20%! Stěnu vyjíždím překvapivě vepředu za pozdějším vítězem Tomášem Vokrouhlíkem. V tomto relativně krátkém, ale prudkém stoupání se naše skupina zredukovala na přibližně 40 závodníků.
Následuje sjezd a už si to stoupáme opět svižně na Javorník, kde odpadá pár dalších kolegů. Před sebou máme na stém kilometru nejdelší stoupání na Horskou Kvildu - Zhůří. Hned při nájezdu do tohoto stoupání se začíná nastupovat. Do ¾ v tomto stoupání se mi jede relativně dobře a snažím se točit. Dva kilometry před vrcholem cítím krizi, ale zůstávám ve skupině. Na vrcholu kopce se rychle vzpamatovávám. Jedeme v nadmořské výšce přes 1100 metrů a je cítit chlad. Je okolo třinácti stupňů, ale déšť se nám naštěstí vyhýbá. Dlouhým sjezdem se dostáváme do obce Zdíkov, kde odjíždí bez povšimnutí, pozdější čtvrtý v pořadí Ladislav Fabišovský. Ten má v nájezdu do dalšího stoupání pár desítek vteřin k dobru. V tu chvíli, nastupují favorité a já cítím, že na udržení tempa s nejlepším mi bude v kopci pár wattů chybět. Jedu doraz a na kopci se z nás tvoří přibližně desetičlenná skupina, s tím, že jsou před námi již pouze čtyři závodníci. Jedeme svižné tempo a postupně to od nás v těžkém zvlněném terénu začíná odpadat. Svou daň si vybírá i délka závodu. Pod předposledním velkým stoupáním na Špičák nás zůstává pohromadě už jenom sedm. Snažím se natáhnout skupinu, ne však odjet. Do cíle zbývá okolo 50km, převážně proti větru. Po dlouhém sjezdu následuje pár vlnek, které spurtuji na těžký převod ze sedla, útočím a redukuji naši skupinu na pět závodníku. V posledním stoupání na Březí opět útočím a v nejprudší sekci při nájezdu na hlavní silnici jsme už jenom čtyři. Skupinu vyhecuji k vysokému tempu a posledních dvacet jedeme téměř pořád mezi 40 až 50km/h. Poctivě ve čtyřech střídáme a z již velmi rychlého tempa se snažím ještě zrychlovat. Jede se mi výborně, ale vím, že si sebou vezu do spurtu za zády dva vynikající spurtéry. Skupina má pro mě nevýhodné složení. Jsou zde dva jezdci z jednoho týmu, což nahrává více jim něž mně. 10km před cílem nám začíná pršet. Díky vysokému tempu chlad necítíme. Na pětistovce to zkouším, ale bez úspěchu. Následuje zatáčka a spurt do mírného stoupání. Jedeme o páté místo. Z naši skupiny dojíždím třetí, celkově na sedmém místě v čase 7:41:03 se ztrátou na vítěze 3 minuty 24 vteřin.

Poslední závod – Král Šumavy jako vrchol 53x11 Marathon Cup 2011 mám za sebou a obsazuji celkově druhé místo v této sérii. V neděli probírám s trenérem Milošem průběh závodu a zároveň si upřesňujeme již daný tréninkový plán (vlastně spíše odpočinkový) na další dny.


Marian Hajzler
Enduraining – cyklistický trénink