Kolem Posázaví 2010

„Sem zpátky“ s těmi to slovy šel Zbyněk v sobotu na bednu. No pokud pomineme, že se zrovna nechal inspirovat nějakým akčním filmem, tak to myslel nejspíš tak, že naposledy závodil v Roudnici 6/7, pak se mu nějak nechtělo („pojedu přeci na dovolenou“), pak se mu zase nechtělo („byl sem na dovolené a nemám vůbec najeto“), no a pak už bylo sobotní ráno, Zbyněk měl po noční kdy se skoro vůbec nevyspal, pršelo a to se mu už vůbec nechtělo… Popravdě nějak sem ho dopravil na start, tam se rozpomněl, jak to na závodech vypadá  a dál už to šlo…

Pondělí 9.8. –  volno
Trochu únava po objemu z víkendu.

Úterý 10.8. – 4h – 115km, vytrvalost v kopcích
Normální objem ve vytrvalosti v kopcích s Milošem a Tomášem. Jeli jsme si projet kousek sobotního závodu. Snažil jsem se chvílemi jet těžší převody na sílu, ale jen náhodně, jak to přišlo. Pár kopců za Tomášem kolem ANP, ale moc jsem to nepřeháněl.
Večer vyjetí 1,5h kolečkové brusle.

Středa 11.8. – 1,5h – 35km, volně, vyjetí, rovina
Hodně volné vyjetí večer po práci.

Čtvrtek 12.8. – 3h – 80km, intervaly v kopci
Jeli jsme int. 3x 7,5min. v kopci od 4% do 7%. Jel jsem to v sedle kadencí kolem 80/min.. Tepově a wattově to bylo první 2/3 meziprahově a 3/3 stupňovaně už lehce nad ANP. Tepy mi šly nezvykle vysoko, ale pocitově jsem se nad ANP cítil v pohodě.

Pátek 13.8. – volno
Byl jsem docela unavený a jak nemám moc natrénováno, tak mě ze čtvrtka dost bolely nohy.

Sobota 14.8. – 2,5h – 87km, závod, kopce, nastoupáno 1400 metrů
Závod UAC Kolem Posázaví. Posledních pár týdnů jsem moc netrénoval, takže plán byl jet kopce na lehký převod, snažit se točit, ušetřit co nejvíce sil a dojet v první skupině co nejdále. Na startu byl i přes špatné počasí slušný balík, který měl 70 lidí. Chyběla klasická konkurence jako Novák, Šupol….., ale zase přijelo hodně příchozích a to bohatě stačilo na závodění. Start se odehrál v Choceradech pod kopcem a hned se jelo dost svižně. Už v půlce kopce byl balík hodně natažený a potrhaný. Trochu jsem zaspal na startu a vyrážel až zezadu a když jsem si ve 2/3 stoupání dojel první skupinu, bylo tam asi jen 20 lidí a za ní už se trousili jednotlivci.

Protože se jedná o druhý ročník a to na stejné trati a pro Zbyňka se stejným výsledkem a navíc celý závod +/- stejně rychle (omlouvám se, že kazím pointu), nabízí se úvaha bylo vůbec letos něco jinak než loni (tedy kromě počasí)? Zkusme si na záznamech ukázat, že bylo a to tak že dost. Hned Chocerady po startu - loni 10:18 (25,2 km/h), 340W průměrný výkon. Letos 9:52 (26,2 km/h), 410W průměrný výkon za celý kopec.








Na vršku nás bylo patnáct, ale ve sjezdu do Sázavy se připojilo pár odpadlíků a do Bělokozel nás vjíždělo zase 20. Bělokozly se jelo hned od spodu svižně v tempu. Asi ve 2/3 se vždy našel nějaký dobrák, který do toho ještě nastoupil a to zredukovalo naši skupinu na 11 lidí.

Bělokozly – loni 6:14 (23,6 km/h), 400W průměrný výkon. Letos 6:38 (22,1 km/h), 385W průměrný výkon. Takže sice o trochu pomalejší, ale velmi neklidný průběh.











Po kopci následovala rovina a houpáky a já čekal, že se srovnáme a pojede v klidu. Bohužel Jirka Ježek, Tomáš Dudek a Gonda do toho pořád nastupovali a odjížděli, takže jsme se neustále trhali a sjížděli. Tímhle stylem jsme dojeli do Šternberka. Šternberk (2,5km, 6min., průměr 400W) se jel v tempu a až na konci se trochu zrychlilo a pak samozřejmě ještě nástup na horizontu. Následoval krátký sjezd a ještě jeden kilometrový hup. Do Ratají jsme vjížděli v deseti (Ježek, Tomáš, Zahrada, Gonda, Strnad, Treml, Šnajdr, Míl, Dlask a já). Snažil jsem se jet co nejvíce vpředu a už ve sjedu jsem si dal malou, aby mi v kopci na kostkách nespadl při přehazování řetěz. Jel jsem lehký převod a hodně jsem točil. Trochu jsem se bál, ale není zase tak dlouhý a nastupovalo se až nahoře a jen lehce, tak jsem to přežil. Na vršku jsem koukal, že tam zůstal Dlask a Míl, takže dál už jen v osmi.

Rataje - loni 3:34 (23,6 km/h), 405W průměrný výkon. Letos 3:44 (22,7 km/h), 395W průměrný výkon za celý kopec, ale opět ty tři nástupy kolem 550ti wattů tam byly letos jaksi navíc.











Po Ratajích následoval sjezd do Talmberka a kopec na Nechybu (1,5km, 4min., průměr 390W). Pak už to byly jen houpáky a my naštěstí normálně střídali a nikdo neodjížděla a nenastupoval. Takhle jsme dojeli až pod kopec v Kostelních Střímelicích ( 3,5km, 10min., průměr 330W). Na špici vlez Tomáš a jel docela klidné tempo až na vršek. Naštěstí nikdo nezkoušel odjet ani to roztrhat. Do cíle nám zbývaly 4km. Za horizontem následoval zvlněný kilák, kde zkoušel odjet Jirka Ježek, Gonda a pak i Zahrada, ale vždycky se to sjelo. Dojezd byl dost složitý přes Ondřejov, který jsme projeli v klidu, až pod poslední stoupání na konci vesnice. Cílový kopec na kostkách (0,5km, 1,5min., průměr 450W) byl za zatáčkou z hlavní silnice. Hned za ní za to vzal Tomáš, odskočil nám a následovaly čtyři nástupy. První nástup 800W. Uvisel mu jen Gonda a Treml, ale po chvíli se roztrhli. Vpředu jel Tomáš, pár vteřin díra a Treml. Gondu jsme sjeli na horizontu. Druhý nástup 600W. Pak se to lámalo do krátkého sjezdu a za zatáčkou bylo už jen 150 metrů do protikopce. V tu chvíli jsem toho měl plný zuby, ale věděl jsem, že do poslední zatáčky musím jet z prvního fleku. Zmáčnul jsem se a popojel jsem si před skupinu. Třetí nástup 550W. Hned za zatáčkou jsem za to vzal a jel jsem co to šlo. Čtvrtý nástup 700W. Naštěstí už mě nikdo nepřelezl.

Takže v čem je největší rozdíl dvou velmi podobných závodů na té samé trati? V charakteru závodění zatímco loni se jelo relativně stálé tempo, letos to byl nástup za nástupem. Pokud si ve vyhodnocení nastavíme 500W a víc po dobu minimálně deseti vteřin, vyjde nám takovýchto nástupů loni 11 a letos 42!

  

Takže v cíli Tomáš Dudek, Treml a já. Bylo to hodně o štěstí a morálce. Moc jsem na to neměl, ale vytrápil jsem se a vyplatilo se to. Pár lidem včetně Miloše štěstí nepřálo a měli defekt, což bylo opravdu škoda při takhle pěkném závodě. Počasí se nakonec umoudřilo a začalo i svítit sluníčko, takže pěkný den. A to bylo ráno řečí…

Neděle 15.8. – 3h – 90km, vytrvalost, rovina
Jeli jsme se s Milošem vyjet ve vytrvalosti na rovině. Jeli jsme v klidu a jen se trochu schovávali před větrem.


Zbyněk Kudrna, Enduraining Cycling Team
Miloš Krejčí, www.enduraining.com