Cyklistika je jen jedna

Cyklistika je jen jedna, ale co kdyby přeci jen ne? Jak to vlastně je s porovnáním „silničářů“ a „bikerů“. Často slyšíme: „když přijede biker na silnici tak neumí jet rovně, větrá kde nemá a o spurtu ani nemluvě“. A samozřejmě obdobně z druhé strany: „silničář v terénu to je ohrožený druh, kopec nesjede ani náhodou a v technickém terénu odpadne a už ho až do cíle nevidíte“. Tak určitě každému co jeho jest, návyky, technika a taktika hrají důležitou roli. Nicméně příklady i na té „nejvyšší úrovni“ nás přesvědčují, že přestup z terénu na silnici, ale i opačným směrem možný je. Pánové Svorada a Hruška jsou toho určitě důkazem a letošní úspěchy Jirky Hudečka na silnici korunované přestupem z terénu rovnou do naší nej silničářské formace dokladují i opačný směr.

Jak je to ale s výkonem, s jeho charakterem a skladbou? Kdo má lepší tempo a kdo dokáže lépe nastoupit? Dohadů spousta, ale porovnávat“jabka s hruškama“ není nikdy jednoduché. Dobře je po sezoně, zkusme to, schválně co z toho vyleze.

Za účelem našeho pokusu jsme vybrali jednoho silničáře a jednoho bikera a u každého čtyři obdobné závody, co se do 2 – 3 hodinové délky a obtížnosti (pokud to vůbec lze porovnávat - zatím nevíme...) týče. Ještě na úvod je třeba říci, že tak jako většinou porovnáváme silničáře „kolem sedmdesáti kilo“ kus jako kus a tím pádem se nezdržujeme přepočtem a porovnáním wattu na kilogram, v tomto případě to máme i z tohoto pohledu těžší – oba dva pánové jsou typičtí zástupci svého druhu a tím pádem je mezi nimi 8kg rozdílu. A 8kg rozdílu to je například při svižné jízdě do kopce na 5 W/kg u silničáře 340W a u bikera 380W, tedy teoreticky…

Porovnání výkonnosti

Jde tyhle dva vůbec srovnávat? Je si ta „hruška s jabkem“ aspoň trochu podobná? Řekněme, že ano – silničář má „funkční práh“ cca 4,7W/kg a biker 4,8W/kg. Samozřejmě je to vše „cca“, „za předpokladu“ a „s přihlédnutím“ protože porovnáváme data ze čtyřech závodů od každého a to rozhodně není u jednoho cyklisty statisticky dostatečný vzorek k podobnému tvrzení.






Porovnání distribuce výkonu

Jakou část závodu tráví kdo z našich závodníků ve vytrvalosti, „na prahu“ nebo v maximálních intenzitách?  Jednoduchá odpověď – je to velmi podobné ve srovnatelných sloupcích (W/kg) dosahují obdobných procent času. Na MTB je o pět procent více meziprahového výkonu než na silnici (především díky většímu podílu jízdy „za své“, oproti více jízdy v háku na nižších wattech u silnice), ale "funkční práh" (výkon na úrovni FTP) a cokoliv výše do maxina, tak tady je to naprosto shodné – ať si biker nebo silničář „energetický kyblíček“ máš na závod jen jeden a jak si ho vyplýtváš, tak ho máš prázdný.



Porovnání maximálních výkonů

Kdo má tedy lepší nástup, výjezd krátkého kopce, tempo v dlouhé sólo jízdě nebo průměr na celý závod? Není to vůbec jednoznačné – MTB (body vlevo v grafu) má vyšší výkon na dvanácti vteřinách a jedné minutě, nicméně pětivteřinový maximální nástup má lepší silničář. Pětiminutový výkon – řekněme pro účely tohoto srovnání to co především na silnici rozhoduje mají oba úplně stejný. Ve výkonech delších (20, 60 a 120 min) má malinko vyšší výkon biker, ale opět jako u předcházejícího obrázku, je to i jiným charakterem závodění.








Porovnání Normalizovaných maximálních výkonů

Dobře maximální výkon obdobný, ale jak to bude když porovnáme Normalizovaný výkon  tam přeci bude lepší silničář – nástupy, „lepení děr“… Ano je to tak pokud je například na jedné minutě biker o 0,5 W/kg výkonu výš, tak u normalizovaného výkonu je to přesně naopak a lepší číslo má silničář. Obdobně u 5 min úseku 0,3W/kg ve prospěch silničáře a dokonce i u 20, 60 a 120min maximálních výkonů je výhoda o 0,2 W/kg na straně silničáře. Prostě na silnici to víc „cuká“ a závodník musí častěji podávat vyšší výkon, byť krátkodobě, jeho celkový výkon je tím pádem více variabilní, rozházený a chvilková jízda v háku je tak akorát aby vydýchal předcházející nástup.







Porovnání kadence

Asi nic překvapivého co se kadence v delších časových úsecích týče – od jedné minuty dál je silničářova kadence o 6 – 12 otáček vyšší a s prodlužujícím se časovým úsekem se rozdíl zvyšuje. Nenápadné, ale ve skutečnosti velmi důležité porovnání, pokud jsou watty na kilogram odlišné minimálně a kadence se liší takto značně, znamená to, že biker vynakládá vyšší sílu na pedál při každém sešlápnutí a jak se ukazuje čím je závod delší tím se tento rozdíl zvyšuje. Při praktickém pohledu na věc pochopitelné (nerovný terén u MTB trati bývá hlavní příčinou kdy nižší kadence je cestou jak jej dobře technicky zvládnout), ale pro případné účinkování silničáře (zvyklého se na srovnatelné watty dostávat více přes kadenci než přes sílu) na MTB závodě to může být zásadní.






Porovnání průběhu typického závodu

Další odlišnost kterou vám většina bikerů řekne je průběh závodu – na začátku se jede na doraz a dochází k postupné selekci a rozpadu na menší a menší skupinky. Ke konci závodu už víceméně každý dojíždí do cíle „za své“. Ano některá už výše rozebraná data minimálně druhou část tohoto tvrzení podporují (například porovnání výkonu a normalizovaného výkonu). S více daty je ale trochu problém, je třeba vybrat jeden závod, jako reprezentativní (dostatečně technický aby šlo skutečně o MTB charakter), vyhladit výkon tak aby byl za tím to účelem přehledný a…

 … ano v MTB  je skutečně rychlý selektivní začátek, následovaný střední částí s „ustáleným“ případně  „vyhnívacím“  stavem a závěrečnou individuální fází s cílem udržet vydobité pořadí.











Silnice je určitě více dána profilem a způsobem závodění, ale úvodní selekce se jen posouvá místo na start do prvního většího kopce. Zásadní rozdíl je v tom, že díky neustálé jízdě ve skupině (na silnici na rozdíl od MTB zcela nezbytnému) je třeba obdobné tempo opakovat několikrát a především potom v závěru závodu.







Podtrženo, sečteno

Pokud máme dva závodníky obdobné (v amatérské cyklistice špičkové) úrovně, tak pokud ještě navíc vezmeme jako základ pro porovnání watt / kg nemůžeme čekat příliš odlišné výsledky. Musíme tedy hledat dál a jít do větších detailů.
Větší rozdíl je ve variabilitě výkonu, plynulejší a rovnoměrnější jízdě na MTB oproti častějším výkyvům na silnici. Výsledkem může být i často vídaný lepší „tah“ bikera (skvěle využitelný například v silniční časovce nebo úniku). Na druhou stranu organizmus silničáře je zvyklý na častější opakované výlety do maxima kryté větším podílem anaerobního metabolizmu. Podstatné to rozdíly pro správné cílení tréninku.

Z porovnání kadence a po té i z přímého porovnání kroutivého momentu vyplývá větší silová disponovanost MTB závodníka, ale opět za předpokladu rovnoměrného výkonu zmíněného výše. Lze s určitou pravděpodobností, významně se blížící jistotě úspěšně spekulovat, že prohození si ze dne na den disciplín a způsobu závodění a tím pádem snaha bikera opakovaně až do konce závodu nastupovat  a měnit výkon, sílu i kadenci a naopak snaha silničáře dát těžký „a jet sám“, by v obou případech pro jejich nohy nemuselo končit dobře. Opět je to určitě věc adaptace, ale také dispozice toho kterého jedince pro určitý charakter výkonu.

Co napsat závěrem? Odlišnosti evidentně existují i když menší, než by se dopředu očekávalo. Plnohodnotné přestupy mezi disciplínami možné a „na požádání“ se během roku, dvou… dá mnohé z těchto odlišností dotrénovat a cyklistu na druhou disciplínu adaptovat ať už po stránce výkonnostní tak po stránce „technicko-taktické“ (samozřejměono už za jednu zimu se pro to dá mnohé udělat), za jednoho zásadního předpokladu – on sám musí chtít a ať už ta nebo ona forma cyklistiky, musí to člověka především bavit a přinášet radost, tak aby jakákoliv obdobná hra s čísly měla praktický význam.


Miloš Krejčí, www.enduraining.com

Zbyněk Kudrna, Enduraining Cycling Team
David Kramár KONA Cycling Point